Opatrovnictví: Kdo může být opatrovník a jaké jsou jeho povinnosti?

Opatrovnictví je způsobem zastoupení osob. Nejčastěji se o něm pravděpodobně hovoří vzhledem k hájení zájmů nezletilého dítěte. Opatrovnictví může být ale také u dospělých osob a seniorů. Kdo může být opatrovníkem a jaké jsou jeho povinnosti, to se dozvíte v článku AK Olomouc.

Co je opatrovnictví?

Jedná se o ochranný mechanismus pro osoby, které nejsou samy schopny obstarat si určité záležitosti. U dospělých je důvodem především duševní onemocnění, mentální postižení či těžké smyslového onemocnění. Opatrovník se také určuje v případě, že byl člověk shledán jako nesvéprávný. Opatrovník může být ustanoven jen na základě soudního rozhodnutí.

Kdo může být opatrovník?

Opatrovníkem nejčastěji bývá osoba blízká. V případě neexistence vhodného kandidáta ze skupiny blízkých osob může být opatrovníkem ustanoven veřejný opatrovník.

Opatrovníkem se může stát ten, kdo:

• netrpí žádným vážným fyzickým nebo duševním onemocněním, které by ho výrazně limitovalo ve výkonu funkce opatrovníka,
• není sám omezen na svéprávnosti,
• nemá osobní zájmy v rozporu se zájmy opatrované osoby,
• není poskytovatelem sociálních služeb, které opatrovanec využívá, ani zaměstnancem daného poskytovatele.

Jaké jsou povinnosti opatrovníka?

Opatrovník má několik povinností, které musí vzhledem k opatrované osobě (opatrovanci) dodržet, zde je výčet nejdůležitějších:

• jednat za opatrovaného a chránit jeho zájmy,
• udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení,
• projevovat o opatrovance skutečný zájem,
• dbát o opatrovancův zdravotní stav,
• starat se o naplnění opatrovancových práv,
• vysvětlit opatrovanci srozumitelně povahu a následky právních jednání, které za něj učiníte,
• dbát, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi,
• dbát názoru opatrovance při správě jeho záležitostí.

Máte-li jakékoliv dotazy, neváhejte se obrátit na zkušené právníky, kteří vám je rádi zodpoví.