„Vytáhneš kvér? Zab*ju tě já!“ Bývalý převozník peněz odhaluje tvrdá pravidla převozu milionů

Převozníci. Tihle borci se každý den prohánějí městy, převážejí miliony korun a přitom je skoro nikdo neřeší. A přece… stačí jedno zaváhání a může být průšvih. Nový díl podcastu YouTubera STN ukazuje svět, do kterého jen tak někdo nevidí. A je to fakt síla.

„Hele, nový maso do mlejnku!“ Přesně takhle ho přivítali hned první den v práci. Jasně, srandičky musí být. Jenže tahle práce není žádná legrace. Neprůstřelná vesta, pistole… Auto vypadá jako obyčejná dodávka, ale ve skutečnosti je to pojízdná pevnost. Když se ale něco semele, není čas přemýšlet. Musíte jednat.

Jednou si jich všimli. Auto za nimi zpomalovalo, zrychlovalo… a bylo to vyloženě podezřelé. V tu chvíli stačilo zavolat nadřízenému. O pár minut později už za nimi jela „dálniční kobra“. Doprovodili je až do Brna. Tentokrát to dobře dopadlo.

Jiná posádka takové štěstí neměla. Na dálnici před Vyškovem byl přepaden pancéřovaný vůz. Stříleli po motoru, posádka musela vylézt ven. Jenže si vybrali nesprávné auto. Tohle totiž nebyl obyčejný vůz, ale „pojízdný trezor“. Dovnitř se prostě nedostali.

„Šéf nám vždycky říkal: Ty prachy jsou pojištěný. Když vás někdo přepadne, dejte jim je. Ale jestli vytáhnete kvér a oni vás nezabijou, zabiju vás já,“ vzpomíná host na přísná pravidla firmy.

Bankomaty, mince a… Billa kartičky?

Ne vždycky jde o život. Někdy prostě technika zlobí. „Bankomat nefunguje!“ No jo, ale proč? Technik dorazí, hodinu se s tím trápí a pak zjistí, že je špatně nasazená plastová pacička.

„Jednou jsme museli odstavit bankomat, protože ho někdo počůral. Jo, normálně ho vyřadili z provozu! Asi mu nechtěl vydat prachy,“ popsal host s pobavením jednu z mnoha absurdních situací.

A pak jsou tu kuriozity. Jednou v bankomatu místo bankovek našli 50korunové mince. Jindy někdo omylem nacpal dovnitř Billa kartičku. No, lidi jsou prostě… kreativní.

Práci opustil, paranoia zůstala

Tři roky v oboru stačily. Pořád ve stresu, mizerný plat, nekonečné přesčasy. Tak si řekl: „Dost!“ Jenže… paranoia mu zůstala. I teď při řízení instinktivně sleduje okolí. Protože když si jednou zvyknete být ve střehu, už to z vás nikdo nedostane.

„Dneska si užívám klidnější práci. Ale víš co? Když jdu po ulici a někdo má ruce v kapsách, stejně se na něj podvědomě dívám jinak,“ zakončil host své vyprávění.