Šáhidy v rukou Moskvy: Drony, které je téměř nemožné zastavit

Drony jako tahouni války? Ještě nedávno by to znělo jako přehnané tvrzení. Dnes jsou ale neoddělitelnou součástí moderního bojiště a plní úkoly, které dřív patřily pilotovaným letounům.

Šáhid-136, původně íránský stroj, se stal jedním z nejpoužívanějších prostředků v ruských útocích. Je levný, snadno vyrobitelný a navržený pro jeden cíl – zasáhnout a zničit. Rusko postupně přešlo od dovozu k vlastní výrobě a nasazení, přičemž drony nejen kopíruje, ale také upravuje.

Nejde jen o množství, ale o to, jakým způsobem se používají – jako rojová munice, která má zahlcovat obranu protivníka. Snahou ruské strany je co nejvíce omezit závislost na vnějších dodavatelích a budovat vlastní výrobní kapacity. Tento přechod však není bez problémů.

Nejde totiž jen o výrobu samotnou, ale také o logistiku – drony musí být někde uskladněny a připraveny k odpalu. A právě v tomto okamžiku jsou extrémně zranitelné. Ukrajinská strana se zaměřuje na odhalování těchto shromaždišť a podniká preventivní údery dříve, než se stroje vůbec dostanou do vzduchu. To nutí Rusko improvizovat a zároveň přemýšlet, jak tyto prostředky ještě lépe chránit a využívat.

Změny jsou zatím spíše dílčí než systémové, přesto naznačují posun v uvažování. Přibývají nové antény a další technické prvky, které mají zvýšit odolnost vůči rušení a zlepšit šance dronu přežít elektronický boj. Smyslem není zasáhnout přesně na centimetr, ale prostě dorazit k cíli – ideálně v přesile, která přetíží obranu. Zatímco jeden dron může být sestřelen, celá skupina má výrazně vyšší šanci úspěchu.

Technicky je Šáhid jednoduchý, ale účinný. Má delta křídlo, stabilizační kormidla a tlačný motor v zadní části. Dron startuje ze stojanu, často namontovaného na běžné nákladní auto, a po krátké pomocné akceleraci přebírá řízení hlavní motor – čínská kopie staršího německého typu. Letí nízko a tiše, což ztěžuje jeho detekci.

V přední části nese výbušnou hlavici, která je určena pro útok na sklady, techniku, elektrickou infrastrukturu. Jeho největší síla ale spočívá v počtu. Tato zbraň nikdy neútočí sama. Funguje jako roj, navržený tak, aby zahltil obranný systém protivníka, způsobil chaos a alespoň část zásahu úspěšně provedl.

Celý koncept je nenáročný na provoz, přesto velmi nebezpečný. A právě tím je Šáhid tak účinný – jednoduchostí, kterou nelze podcenit.