Ruská improvizace v praxi: Když není obrněnec, nastupují školní autobusy – doslova

Ruská armáda čelí dlouhodobému nedostatku techniky. Na frontových liniích to není nic nového. Ale co nové rozhodně je, je další nečekané řešení tohoto problému. Tentokrát padla volba na školní autobus.

Rusové už zkoušeli kdeco. Golfové vozíky, staré motorky, vozy Lada. A teď? Školní autobus. Ano, ten žlutý. Důvod? Jednoduchý – sankce ze Západu. Ty totiž tvrdě dopadly na schopnost ruského průmyslu chrlit novou vojenskou techniku.

Jenže válka nečeká. Potřebujete přesouvat vojáky, zásoby, vybavení. Rychle a ve velkém. A když nejsou k dispozici obrněné transportéry, do hry vstupují civilní vozidla. I ta, co původně vozila děti do školy.

A co je vlastně zač tento konkrétní kousek? Jde pravděpodobně o KAvZ-397620. Stojí na podvozku GAZ-33074. Váží asi pět tun. Jede nanejvýš devadesátkou. A motor? ZMZ-513.10 se 125 koňmi. Není to žádná novinka – vyrábět se začal už v roce 1989.

Co tento autobus vlastně dělal na frontě? Zřejmě sloužil jako náhrada za chybějící vojenský transportér. Jasně, nemá pancíř, neochrání před střelbou ani minami. Ale zvládne přepravit víc vojáků najednou, a díky běžné konstrukci jsou pořád k dostání náhradní díly. Navíc v některých oblastech může vypadat úplně nenápadně. A právě to může být v boji výhoda.

Ukrajinské jednotky autobus spatřily při přesunu ruských vojáků. V terénu ale neobstál. Uvízl nebo se porouchal. Znehybněný autobus se rázem stal ideálním cílem. Nedlouho poté na něj zaútočil ukrajinský kamikaze dron.

Civilní vozidla nemají pancéřování. Nemohou krýt vojáky. Nemohou vést palbu. Na frontě jsou zkrátka zranitelná. Bez dostatečných výrobních kapacit se Moskva musí spoléhat i na dopravní prostředky, které patří spíš do civilního života.