Apollo 10: Přistání bylo na dosah, ale mise skončila 14 km nad Měsícem

18. května má v historii dobývání vesmíru své zvláštní místo. Právě v tento den, před 56 lety, odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska mise Apollo 10. A nebyla to jen tak ledajaká výprava. Šlo o generálku. O poslední zkoušku před tím největším krokem, jaký kdy lidstvo podniklo – přistáním na Měsíci.

NASA chtěla mít jistotu, že všechno klapne. Nic se nesmělo pokazit. Proto vyslala posádku, aby si celý manévr nanečisto vyzkoušela. Možná vás napadne: proč už to tehdy nezkusili rovnou? Inu, plánovači mise vsadili na opatrnost. Cíl byl jasný – otestovat naprosto vše až do bodu, kdy by lunární modul při skutečné misi začal klesat k povrchu.

A tak se „Snoopy“ (tak posádka přezdívala lunárnímu modulu) vydal směrem dolů. Klesl až na 14,4 kilometru nad Měsícem. To je opravdu blízko. Pořídil klíčové snímky, mimo jiné i plánované přistávací oblasti Apolla 11 v Moři klidu, a vyzkoušel přistávací radar. Po čtyřech obězích se modul znovu spojil s velitelskou lodí „Charlie Brown“, kde na něj čekal třetí člen posádky.

Celá mise strávila na oběžné dráze Měsíce víc než 61 hodin. Osm z nich byli astronauti Stafford a Cernan odděleni od Johna Younga v hlavním modulu. Zvládli to.

Ačkoliv se během letu objevily i problémy, například vibrace při startu nebo krátká ztráta kontroly nad návratovou částí lunárního modulu, cíl mise byl splněn. Vše důležité fungovalo. Posádka odvedla skvělou práci, technika vydržela a scénář „co kdyby“ si NASA mohla odškrtnout. A ještě si připsali jeden rekord.

Při návratu k Zemi se kapsle řítila rychlostí téměř 40 tisíc kilometrů za hodinu. To není překlep. Téměř 40 tisíc. A právě tohle číslo dodnes drží první místo v tabulce nejvyšších rychlostí, jakou se kdy lidé vůči Zemi pohybovali.

A pak tu máme i něco úsměvného. Názvy modulů – „Charlie Brown“ a „Snoopy“ – nebyly náhodné. Postavičky z populárního komiksu Peanuts se staly maskoty celé mise. A jejich autor Charles Schulz dokonce vytvořil speciální kresby přímo pro NASA. Trocha humoru, i když šlo o vážné věci. I tohle dělalo Apollo 10 výjimečným.

Bez této mise by to nešlo. Kdybychom měli jmenovat jednu cestu, bez které by se Neil Armstrong a Buzz Aldrin nejspíš nikdy nedotkli měsíčního povrchu, byla by to právě tahle. Apollo 10 ukázalo, že jsme připraveni. A o dva měsíce později na to svět zíral s otevřenou pusou.