Ukrajinský predátor: Vrtulník Mi-24 loví ruské drony Šáhid jako hmyz – přímo za letu

Je to jen pár vteřin. Video, které obletělo sociální sítě, zachycuje ukrajinský bitevní vrtulník Mi-24, jak přesnou dávkou likviduje ruský dron Šáhid-136.

Podle záznamu, který zveřejnil profil Front Ukrainian na síti X dne 5. června 2025, se jedná o přímý zásah během letu – bez váhání, bez ztrát. Krátký klip, ale říká toho víc, než se na první pohled zdá. Ukazuje, že válka na Ukrajině není jen o moderních systémech, satelitech nebo umělé inteligenci. Někdy rozhoduje i spolehlivý starý stroj. A Mi-24 takovým rozhodně je.

Podle článku WP Tech z 5. června 2025, který se rovněž zabývá touto událostí, záběry potvrzují, že šlo o cílenou operaci – vrtulník vyhledal a zničil bezpilotní letoun Šáhid, aniž by se spoléhal na stacionární obranu. A to vše za letu, ve dne, s přesností, která zůstává v této válce výjimečná.

Proč se vlastně vrtulník, jehož první verze vzlétla už před více než padesáti lety, stále drží na nebi a navíc – pořád sestřeluje? Co se za tímto fenoménem skrývá?

Víc než jen stroj: Mi-24 jako symbol

Mi-24 má ve vojenském světě zvláštní postavení. Nepůsobí elegantně jako západní stroje typu Apache. Spíš připomíná létající tank. Těžký, pancéřovaný, nahlas hučící kolos, který umí ničit i nést.

A to doslova – v zadní části má prostor pro výsadkáře. Osm mužů, kteří mohou palbu vést přímo z vrtulníku. Tato kombinace dopravního a bitevního stroje je dodnes ojedinělá.

Technika, která přežila své tvůrce

Základ Mi-24 vznikl už v 60. letech. Jak popisuje Ministerstvo obrany ČR ve svém oficiálním technickém přehledu, vrtulník kombinuje prvky transportního stroje a bitevního prostředku. Díky chytrým modernizacím zůstává relevantní i dnes. Výkonné motory TV3-117 mu umožňují letět rychlostí až 310 km/h, a to i při plné výzbroji.

Výzbroj zahrnuje raketové bloky S-5 nebo S-8, bomby různé ráže, kulomety, granátomety a modernizované protitankové střely systému Spiral. Jeho trup je pancéřovaný, stejně jako některé části pohonného systému. To mu dává výhodu v prostředích, kde jiné stroje končí – například nízko nad zemí, kde hrozí palba z ručních zbraní.

Další verze, jako Mi-24D nebo pozdější Mi-24V, přinesly modernější výzbroj. Mimo to ale i zásadní změny v kokpitu, věži i navigačních systémech. Jak uvádí i přehled Wikipedia, postupný vývoj a flexibilita konstrukce umožnily stroji přežít celá desetiletí, aniž by se stal zastaralým.

Sestřelení dronu: technika versus taktika

Šáhid-136 je typický příklad levného, ale nebezpečného nástroje. Pomalu letící dron, řízený na dálku, který nese výbušninu a zasahuje cíle hluboko za frontou. Rusové je používají často – nejen na vojenské objekty, ale i proti infrastruktuře a civilním cílům.

Proti takovému cíli se může zdát nasazení vrtulníku zbytečně nákladné. Ale ve skutečnosti má smysl. Mi-24 je dost rychlý, dost obratný a hlavně – díky výzbroji i odolnosti – dokáže podobný cíl zničit rychle a bez většího rizika pro posádku.

A právě to ukazuje zmíněné video ze sítě X ze dne 5. června 2025. Nešlo jen o obranu. Ukrajinci šli cíleně po dronu. Vyhledali ho, zaměřili, sestřelili. Aktivní lov namísto pasivního čekání. A to vše v reálných bojových podmínkách.

A co budoucnost?

Ano, Mi-24 stárne. Výroba skončila už v roce 1989. Náhradní díly jsou problém, výcvik pilotů složitý. Ale Ukrajinci z něj dokázali vytěžit maximum. I díky schopnosti kombinovat starou techniku s novým způsobem vedení boje.

Tato válka není o tom, kdo má nejnovější zbraň. Je o tom, kdo umí to, co má, použít nejchytřeji. A Mi-24 je důkazem, že „chytře“ může znamenat i „efektivně“.

Zní to paradoxně? Možná. Ale přesto je to realita dnešní Ukrajiny. A pokud se „ďábelský rydvan“ ještě několikrát objeví ve vzduchu, můžeme čekat, že přinese víc než jen nostalgii – přinese výsledky.