Ruské stíhačky bez budoucnosti? Su-35S a propaganda v praxi

Rusové se znovu pochlubili „novou várkou“ stíhaček Su-35S. Jenže při bližším pohledu je to spíše ukázka toho, jak funguje jejich propaganda. V oficiálním oznámení se sice mluvilo o pokračujícím tempu výroby, ale klíčový údaj chyběl: kolik těch letadel vlastně dodali?

Na zveřejněném videu se to zjistit nedalo. Čísla na trupech byla rozmazaná, takže si divák mohl jen domýšlet. Ukrajinské zdroje naznačují, že mohlo jít o dva kusy. Dva – číslo, které působí spíš jako symbol než jako důkaz mohutné výroby.

Su-35S – pilíř ruského letectva

Tento letoun není žádnou novinkou, ale pro Rusko má zásadní význam – a to nejen technicky, ale hlavně z historického pohledu. Su-35S totiž není jen „vylepšený Su-27“, jak se často říká. Je to vlastně výsledek dvaceti let pokusů, slepých uliček a pragmatických rozhodnutí, jak udržet letectvo při životě i bez peněz a nových technologií.

Původně se Rusko snažilo navázat na sovětský Su-27 verzí Su-27M. Ten měl být moderní víceúčelový stroj, ale k sériové výrobě nikdy nedošlo – rozpad Sovětského svazu utnul plány dřív, než se mohly rozjet. A když se později zkoušely projekty nové generace, jako MiG 1.44 nebo futuristicky vypadající Su-47, dopadlo to podobně. I slavný PAK FA (dnes Su-57) se roky zdržoval a bylo jasné, že ruské nebe nebude mít čím vyplnit.

UAC has handed over a new batch of Su-35S multirole fighters to the Russian Ministry of Defense, marking the fourth delivery of Su-35S aircraft in 2025. pic.twitter.com/Dle410R77R

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) August 21, 2025

Letoun, který zachraňoval reputaci

A právě tehdy přišel zlom – rok 2003 a projekt s názvem Su-35BM, tedy „velká modernizace“. Nebylo to žádné oprášení starého letadla. Vývojáři vzali vše, co se naučili díky exportnímu úspěchu Su-30MKI pro Indii – avioniku, vektorování tahu, digitální řízení letu – a spojili to s technologií, která se rodila pro budoucí Su-57.

A výsledek? Na první pohled pořád ten starý známý Flanker. Ale nenech se zmást – pod kabátem je to úplně jiný stroj. Tohle už není žádný přežitek z osmdesátek. Všechno uvnitř – avionika, elektronika, motory, ovládání – prošlo kompletní přestavbou.

První prototyp Su-35BM si odbyl premiéru v roce 2008. A hned o rok později si ho ruské letectvo objednalo. Do výzbroje se nakonec dostal v roce 2014 pod názvem Su-35S. Takže od myšlenky k ostrému nasazení uběhlo jen něco přes deset let – což je na ruské poměry celkem svižné tempo.

Modernizace, která dává smysl

Takže když se dnes mluví o Su-35S, není to jen stará konstrukce s pár novými tlačítky v kokpitu. Je to vlastně výsledek dlouhé a složité cesty – někdy přímé, jindy dost klikaté. Je to stroj, který vznikl z nutnosti. Rusko jednoduše potřebovalo výkonný letoun, který si může dovolit vyrábět, a zároveň který zvládne moderní bojiště. Stealth sice nemá, ani síťové propojení jako západní pátá generace, ale pořád umí být rychlý, manévrovatelný a nebezpečný.

A hlavně – je dostupný. Na rozdíl od nedostatkového Su-57 může Su-35S létat ve větších počtech. Právě proto je dnes páteří ruského letectva. Není dokonalý, ale je funkční. A v ruských podmínkách, kde se často improvizuje, je to možná ta nejcennější vlastnost.

Propaganda místo reality

A právě proto je otázka počtů tak citlivá. Zatímco Sovětský svaz zvládal vyrobit desítky strojů ročně, dnešní Rusko počítá každý kus. Sankce, nedostatek součástek a omezená kapacita továren brzdí výrobu. V takové situaci se dva nové letouny prezentují jako „úspěch“.

Celá prezentace proto působí spíš jako snaha udržet zdání síly než skutečné předvedení mohutné produkce. Su-35S zůstává nebezpečný stroj, ale jeho symbolika začíná převažovat nad reálnými čísly. A to je pro Rusko v dlouhé válce problém, který nelze zakrýt ani pečlivě sestříhaným videem.