Nový problém pro Rusko: Ukrajinský Jak-52 sestřeluje drony brokovnicí z kokpitu

Maestro a Ninja. Dva muži, dva sedadla v letadle, jedna mise. Jeden z nich má za sebou roky létání, ten druhý před pár lety ještě měnil olej v servisu. Dnes spolu tvoří sehranou posádku, která se vydává do vzduchu vyhledávat a sestřelovat ruské drony.

Žádné rakety, žádné sofistikované zbraňové systémy. Jen lehká útočná puška Haenel, někdy i obyčejná brokovnice – a pořádná dávka odvahy. V roce 2024 zvládli přes 300 misí a z oblohy „sundali“ 120 bezpilotních letounů. Ne pro efekt, ale s jasným výsledkem.

Možná se to zdá neuvěřitelné, ale Jak-52 na to stačí. A někdy i překvapivě dobře. Ruské drony jako Zala nebo Orlan nejsou žádné tryskáče – jejich maximální rychlost se drží kolem 185 kilometrů v hodině. A Jak-52? Ten zvládne skoro 290.

Takže když se pilot přiblíží na dostřel, přichází ke slovu střelec. Z kokpitu pálí na cíl z několika desítek metrů. A když to nevyjde? Někdy stačí lehké „ťuknutí“ křídlem a dron je mimo hru. Jednoduché, neortodoxní – ale překvapivě efektivní.

Puškou z kokpitu proti dronům

Příběh dvou mužů – pilota s přezdívkou Maestro a střelce jménem Ninja – je dnes už skoro legendární. Maestro má za sebou desítky let v kokpitu. Ninja? Ještě před pár lety opravoval auta. Letadlo znal tak maximálně z plakátu. Dnes spolu létají mise, během kterých loví ruské drony. A ne, nemají stíhačku ani raketový komplet.

Mají klasickou ruční zbraň – pušku značky Haenel nebo obyčejnou brokovnici. A i tak to stačí. V roce 2024 odletěli společně asi 300 misí. Sestřelili 120 dronů. A nešlo o nějaké symbolické lety – jejich zásahy reálně ovlivňují ruskou schopnost sledovat a útočit.

Jak-52: Pomalejší, ale dostatečný

Možná se ptáte – jak může pomalý, téměř čtyřicet let starý letoun stíhat moderní drony? Odpověď je jednoduchá: ruské drony Zala nebo Orlan také nepatří mezi rychlíky. Létají maximálně 185 km/h. Jak-52 zvládne skoro 290. To znamená, že má reálnou šanci je dohonit a přiblížit se na potřebnou vzdálenost. A jak vlastně takový „zákrok“ probíhá?

Radarový operátor na zemi nahlásí pozici. Maestro s Ninjou vzlétnou – letoun je připraven do 15 minut – a jakmile se přiblíží na vzdálenost kolem 70 metrů, Ninja míří a pálí. Někdy i několikrát. Když se nepodaří zasáhnout, přichází na řadu netradiční taktika: křídlo letadla jemně „strčí“ do dronu a destabilizuje ho.

Ruská verze s elektronikou a brokovnicí

Ani Rusko nezůstalo pozadu. Sáhlo po stejném typu letounu, ale modernizovaném. Jak-52B2 má pod jedním křídlem brokovnici, pod druhým senzor a radar. Má denní i noční vidění, elektronické zaměřování a je vybaven technikou, kterou by Maestro a Ninja mohli jen závidět.

Ruské drony dostaly navíc zadní kamery – mají odhalit útoky zezadu, právě od ukrajinských letadel. Je to klasický příklad taktické reakce na reakci. Jedna strana něco vymyslí – druhá přidá protitah.

Když chybí rozpočet, nastupuje vynalézavost

Možná si říkáte – proč se Ukrajina spoléhá na starou techniku? Odpověď je jednoduchá: improvizace. Ne každý má prostředky na supermoderní systémy. Ale když víte, co děláte, i jednoduchý letoun a civilní dobrovolníci dokážou velké věci. Ukrajina ukazuje, že válka se nevyhrává jen díky technologiím. Vyhrává se i vynalézavostí, rychlým rozhodováním a ochotou riskovat. Maestro a Ninja jsou toho dokonalým důkazem.

Otázka zní – uvidíme takové „low-tech vs. high-tech“ souboje i jinde ve světě? Je možné, že ano. Ne každá země má přístup ke špičkové výzbroji. Ale skoro každý může oprášit staré stroje a přidat trochu invence. V době, kdy se mluví o autonomních systémech a robotických armádách, je tento příběh připomínkou, že i člověk s puškou na palubě letadla může sehrát rozhodující roli.