Admirál Kuzněcov: Ruská plovoucí ostuda s vlastním odtahovým remorkérem

Letadlová loď. Už jen to spojení zní majestátně. Většina lidí si pod tím představí obří plovoucí pevnost, z níž vzlétají desítky stíhaček, které si razí cestu oceánem a dokážou proměnit kterékoli pobřeží v bojiště. Symbol technologické převahy, síly a respektu. Jenže realita se občas s představou úplně nepotkává. A přesně to je případ Admirála Kuzněcova – jediné letadlové lodě, kterou má Rusko k dispozici.

Na papíře by to měl být hrdý protivník západních nosičů letadel. Ve skutečnosti ale budí spíš údiv, sem tam i smích, a nejčastěji otázky typu: „Jak je vůbec možné, že tato loď ještě drží pohromadě?“ Místo plovoucí hrozby působí Kuzněcov jako nedokončený projekt, který spíš připomíná relikt starých časů než moderní zbraňovou platformu.

Kouřový signál jako strategická chyba

Začněme od pohonu. Zatímco americké lodě spoléhají na moderní a tiché jaderné reaktory, Kuzněcov si to na moři dýmí pomocí mazutu. Hustý černý kouř, který vypouští, není jen estetický problém. Je to bezpečnostní noční můra. V moderním konfliktu, kde záleží na každém kilometru a každém radaru, je taková viditelnost obrovskou nevýhodou.

A to nejlepší? Tuto loď doprovází na každé misi vlastní remorkér. Jmenuje se Nikolaj Čiker a nepluje vedle jen tak pro jistotu – jeho hlavní úkol je jasný: být po ruce ve chvíli, kdy Kuzněcov znovu vypoví službu. Protože že se něco pokazí, se u této lodě neřeší jako možnost. Spíš jako nevyhnutelný scénář. A že to není výjimka, potvrzuje i případ z roku 2012, kdy Kuzněcov ztratil pohon v Biskajském zálivu.

Letadlová loď, která si s letadly moc nerozumí

Možná si říkáte – „no dobře, ale pořád je to letadlová loď, tak má přece aspoň leteckou sílu, ne?“ Ne tak úplně. Zatímco americké letadlové lodě bez problémů pojmou klidně devadesát letadel, Kuzněcov se musí spokojit sotva se třetinou. Víc než 24 stíhaček a 12 vrtulníků na jeho palubu prostě nenacpete. A proč takový rozdíl? Hlavní důvod je jednoduchý – místo moderního katapultu, který vystřelí letadlo z paluby jako prak, používá Kuzněcov jen klasickou nájezdovou rampu.

Výsledek? Letouny musí být lehčí, mají méně výzbroje a kratší dolet. Takže co do kapacity i výkonu – nic moc. Funguje to, ale letadla musí být lehčí a s menší výzbrojí. Výsledkem je omezený dolet a nižší bojová hodnota. A i když má Kuzněcov silnou výzbroj – třeba střely P-700 Granit – zabírají tyto systémy drahocenné místo. Loď tak není pořádně ani leteckou základnou, ani plnohodnotným křižníkem. Prostě něco mezi. A to je problém.

Plavby jsou vzácné, poruchy běžné

Technické problémy? Těch má Kuzněcov tolik, že by vydaly na celý seriál. Požár na lodi? To není nic, co by si člověk přál zažít – a už vůbec ne na plovoucím kolosu plném paliva a výzbroje. Jenže právě to se Kuzněcovu stalo. V roce 2009 tam vypukl oheň a bohužel to skončilo tragicky – jeden člen posádky přišel o život. A nebyla to žádná výjimečná událost. Tato loď má za sebou víc nehod, než by se na jednu kariéru slušelo. A pak přišel rok 2016 – naprostá katastrofa.

Nejdřív selhal přistávací systém a do moře spadl MiG-29K. Sotva se vzpamatovali, zřítil se další stroj, tentokrát Su-33. Dva bouráky během pár týdnů? To už něco říká o technickém stavu této lodě. Výsledek? Zbytek letky musel přejít na pozemní základnu. Ale tím to nekončí.

V roce 2018 se loď dostala do suchého doku kvůli modernizaci – a dok se potopil. O rok později loď zachvátil další požár. Jeden mrtvý, několik zraněných. Přesto všechno ruské velení tvrdí, že loď bude znovu připravena k boji. Kdy? To neví nikdo.

A co vlastně s takovou lodí?

Někteří ruští představitelé dokonce zvažovali, zda by nešlo zpět získat její sesterskou loď – Liaoning. Tu Rusko prodalo Číně, kde byla přestavěna a nyní slouží v čínském námořnictvu. Ale realita je taková, že Rusko letadlové lodě nikdy úplně nepotřebovalo. Je to pevninská mocnost, jejíž strategie se točí kolem pozemní armády, raket a dělostřelectva. Navíc má jen málo přístavů, které by tak velká plavidla vůbec zvládly.

Kuzněcov měl být symbolem síly a prestiže. Dnes je to spíš připomínka minulosti, která se nehodí do dnešní doby. Ukazuje, co se stane, když se snoubí ambice se špatnou technologií a ještě horším plánováním. Spíš než zbraň budoucnosti je to muzeum na vodě.

Stojí tedy za to udržovat takovou loď při životě? Nebylo by lepší investovat do něčeho nového, co skutečně odpovídá moderní válce? Protože dokud bude Kuzněcov kotvit v doku, nebo hořet při opravách, těžko bude někoho ohromovat.