Mini-Solncepjok je děsivý: Nový ruský robot s termobarickou municí mění zákopy v prach

Rusové se znovu snaží zaujmout – tentokrát s novým bojovým robotem, kterému říkají „mini-Solncepjok“. Podle ruských zpráv už má první kus mířit na frontu, ale kde přesně se objeví, v jakém počtu nebo co od něj čekat, to zatím nikdo neví. Nejde tedy jen o nový stroj, ale i o nový prvek informační hry, která je dnes stejně důležitá jako samotný boj.

Kde se „mini-Solncepjok“ vzal? První zprávy o této zbrani se objevily v srpnu 2025. Teď se spekuluje, že přechází z testovací fáze do ostrého provozu. Jde o menší robotické vozidlo s raketovým modulem na jedno použití, vybavené municí RPO-A. A to není jen tak ledajaká výbava – tyto hlavice mají ničivý účinek, zejména pokud zasáhnou opevnění nebo vojáky v uzavřeném prostoru.

Plamenomet bez posádky?

Připomíná vám to slavný ruský systém TOS-1A? Nejste sami. Jenže tady nejde o těžký raketomet na pásovém podvozku. Jde o malého robota, který má vystřelit a pak zmizet (nebo být zničen). Dává to smysl? Možná ano – třeba v situacích, kdy by lidský voják riskoval život. Ale robot musí být schopný najít cíl, přiblížit se a odpálit zbraň. A v tom je kámen úrazu.

Robotická technika ve válce už dneska nikoho úplně nepřekvapí. Rusko i Ukrajina s nimi experimentují docela intenzivně – od malých pásových vozidel až po různé typy autonomních dronů. Jenže papír a testovací polygon snesou hodně. V ostré akci se ukazuje, že spolehlivost těchto strojů není zdaleka stoprocentní.

Hlavních problémů je hned několik. Spojení v boji často kolabuje, rušení signálu je na denním pořádku, a co si budeme povídat – když vám robot přestane reagovat přímo uprostřed palby, moc parády nenadělá. Navíc jim chybí odolnost a přesnost v podmínkách, kde není čas na chyby.

Z toho důvodu zatím nacházejí využití spíš v podpůrných rolích. Pomáhají evakuovat zraněné, tahají munici nebo sondují terén. V tomto směru mají smysl. Ale že by se z nich už teď stávali skuteční bojovníci v první linii? Zatím to tak nevypadá. Mini-Solncepjok tak může být buď začátek nové éry, nebo jen další slepá technologická cesta.

Propaganda, nebo reálná hrozba?

Je tu ještě jedna věc – a možná ta nejdůležitější. Proč se o tomto systému vlastně teď mluví? Proč zrovna teď má jít na frontu? Odpověď může být jednoduchá: psychologická válka. Není tajemstvím, že ruská média často představují nové „zázračné“ zbraně, které mají povzbudit domácí publikum a zastrašit nepřítele.

Mini-Solncepjok do této šablony skvěle zapadá. Je malý, moderní, zní děsivě a má být levný. Ale bez důkazů o jeho nasazení zůstává otázkou, jestli vůbec existuje víc než v několika prototypech.

K čemu by to celé mohlo sloužit?

Představme si situaci, kdy se robot vybavený termobarickou raketou pomalu plíží ke krytému postavení protivníka. Z bezpečné vzdálenosti odpálí nálož a zničí zákop nebo budovu. Nikdo z obsluhy neriskuje život. Pokud by se tento koncept osvědčil, mohl by změnit způsob vedení pozemních útoků.

Ale aby to fungovalo, musí systém přesně zaměřovat, odolat rušení a zvládnout náročný terén. A to je v současné válce, kde se elektronika často stává první obětí, pořád dost velká výzva.

Zbraň budoucnosti, nebo jen další pokus?

„Mini-Sonciepiok“ může být technologií, která do války vnese nový způsob boje. Možná se opravdu blíží chvíle, kdy stroje převezmou část útočných operací, a to bez přímého ohrožení života lidských vojáků. Ale stejně tak je možné, že celý projekt skončí jako další slepá odbočka vojenské techniky. Zatím nevíme dost na to, abychom mohli říct, kam tato novinka skutečně míří.

Odpověď přinese až čas a hlavně reálné záběry z bojiště. Do té doby si můžeme jen klást otázky. Kolik jich je? Kde se objeví? A co všechno musí ještě robotické zbraně zvládnout, aby opravdu změnily válku?