F-22 vs. Su-57: Přesnost proti mohutné síle. Kdo vyhraje skutečný střet?

Na první pohled si možná řeknete – toto jsou prostě dvě špičkové stíhačky, pátá generace, nadzvukové, nacpané technologiemi až po střechu. Su-57 z Ruska a F-22 Raptor z Ameriky. Vypadají podobně, že? Ale čím víc se do toho ponoříte, tím víc zjistíte, že vlastně sledujete dva úplně jiné světy.

Jeden z nich – F-22 – si hraje na ducha. Přiletí, udeří, zmizí. V tichosti a beze stopy. Ten druhý, Su-57? Ten se s tím moc nemaže. Přijde nahlas, s pořádným arsenálem a nebojí se ukázat. Jeden věří v neviditelnost a precizní zásahy. Druhý v sílu, výdrž a schopnost rozjet masivní útok, klidně i v doprovodu roje dronů.

Dva světy, dvě strategie

F-22 byl postaven jako odpověď na hrozbu studené války. USA chtěly letoun, který překoná tehdejší sovětské stíhače – rychlejší, neviditelnější, chytřejší. Výsledkem je stroj, který je na radaru prakticky neviditelný a v manévrování exceluje. V tichosti pronikne vzdušným prostorem, zasáhne cíl a vrátí se dřív, než protivník zjistí, co se vlastně stalo.

Na druhé straně stojí Su-57, který nevznikl kvůli tichému zásahu, ale jako nástroj k vedení rozsáhlých ofenziv. Je navržen tak, aby unesl víc, vydržel déle a mohl koordinovat útoky s dalšími platformami. Nehraje si na neviditelného zabijáka. Hraje si na vůdce celé útočné operace.

F-22 vyhrává, pokud jde o radarovou stopu. S hodnotou RCS kolem 0,0001 m² se na radaru ztrácí jako kapka v moři. Su-57 má větší radarový odraz – asi 0,5 m² – ale na oplátku nabízí ochranu v jiných oblastech: infračervené maskování, elektronické rušení a další šikovné triky. Takže i když ho radar zachytí, nemusí to být pro protivníka konečná výhra.

Rychlost, výdrž, a supercruise

F-22 má schopnost „supercruise“ – nadzvukový let bez přídavného spalování. Díky tomu je úspornější a má delší dolet. Su-57 tuto schopnost zatím nemá, ale Rusové pracují na novém motoru, který by ji měl umožnit. Zatím se však spoléhá na „afterburner“, což je náročnější na palivo.

Oba letouny mají vektorování tahu, což znamená, že mohou měnit směr proudu z motorů pro lepší manévrování. F-22 to dělá přesně a čistě. Su-57 se v tom ale vyžívá – díky trojrozměrnému vektorování dokáže obraty, které by vypadaly dobře i na letecké show. V nízkých rychlostech má navrch právě ruský stroj.

Palebná síla? Su-57 míří výš

Když jde o počet střel a bomb, Su-57 jasně vede. Má šest vnitřních a šest vnějších závěsných bodů, takže může nést osm zbraní ve stealth režimu nebo ještě víc v plné bojové konfiguraci. A to není všechno – mezi jeho výzbroj patří i hypersonické Kinžaly, které letí víc než Mach 10. To už není jen výhoda. To je zbraňový skok.

F-22 se drží spíš zkrátka. Má méně prostoru pro výzbroj, protože jeho primární úloha je jiná – být neviditelný, precizní a rychlý.

Hraje se na týmovou hru?

Zde přichází další zlom. F-22 byl navržen v době, kdy se o dronech jen mluvilo. Jeho software je uzavřený a špatně se přizpůsobuje novým technologiím. Naproti tomu Su-57 je připravený pro éru bezpilotních rojů. Je schopen spolupracovat s dronem S-70 „Ochotnik“ a řídit jej přímo z kokpitu. Takový letoun už není jen bojovníkem. Je to velitel.

Toto všechno má důsledky. Představte si situaci, kdy pilot Su-57 místo toho, aby sám lovil cíle, vysílá dopředu roj dronů, které mu připraví půdu – najdou radary, sledují pohyb, ruší komunikaci. On zatím čeká, sleduje obrazovky a v pravý čas udeří. Už to není jen o leteckém souboji. Je to o koordinaci, rozhodování a vedení celé vzdušné operace z jediné kabiny. F-22 tohle neumí. A možná to ani nikdy umět nebude.

Stroj budoucnosti?

F-22 byl bezpochyby revoluční, ale zastavil se. Jeho výroba skončila v roce 2011 a dál se příliš nevyvíjí. Su-57 je sice produkován pomalu, ale je otevřený dalším inovacím – a to je klíč. Umí létat z větší dálky, vydrží déle a počítá se s ním i v budoucích verzích zbraňových systémů.

Praktický scénář? Zkuste si to představit. Su-57 vzlétá z bezpečné základny, následují ho drony. Ty vyhledají radary, zaměří cíle, ruší komunikaci. Su-57 odpaluje střely, zatímco se systém protivníka hroutí. Koordinovaný úder, přesně načasovaný. Bezpečný návrat. A ztráty? Minimální. Toto není budoucnost. Toto je přítomnost – nebo aspoň její předzvěst.

Který je tedy lepší?

Záleží, co od letounu čekáte. Chcete neviditelného, precizního zabijáka? Pak F-22. Chcete silného vůdce s možností vést útoky, nést hromadu výzbroje a spolupracovat s bezpilotními roji? Pak Su-57. Žádný z nich není „lepší“ v absolutním smyslu. Jsou jen jiní. A právě ta odlišnost z nich dělá fascinující protivníky.