Video: Precizní útok ukrajinských speciálních sil. Ruské stanoviště vyletělo do povětří během okamžiku

Někdy není potřeba ani výstřel, aby bylo jasné, kdo má navrch. Ukrajinci to v Kupjansku ukázali naprosto s přehledem. Místo přímého útoku na ruské pozice zvolili jinou cestu – klidnou, tichou, ale o to účinnější.

Představte si to: průzkumná jednotka narazí na obsazenou budovu, kde má nepřítel vše opevněné a připravené. Normálně by následovala přestřelka, možná ztráty. Jenže tito vojáci z 8. pluku speciálních operací to vzali jinak. Stáhli se – bez zmatku, bez zranění.

A pak přišlo to hlavní. Vrátili se s protitankovými minami TM-72, umístili je do budovy a proměnili ji v hromadu suti. Žádné drama, žádný chaos. Jen přesná akce a jasný vzkaz: víme, co děláme, a děláme to efektivně.

Video, které operaci dokumentuje, mluví jasně. Nejde o dramatické záběry, ale o ukázku promyšleného přístupu, který se stává typickým znakem ukrajinských SOF. Výbušniny, které obvykle ničí tanky, zde srovnaly se zemí pevnost – a spolu s ní i ruské naděje na postup.

Ústup, který změnil všechno

Viktor Trehubov, který zastupuje komunikační tým uskupení Spojených sil, upozornil, že ruských vojáků v oblasti zůstává stále méně. Ještě nedávno se mluvilo o jejich pokusu o průlom na jih města. Dnes? Podle odhadů je jich ve městě asi padesát. A ti ztrácejí možnost získat posily.

Ukrajinci totiž přesnými údery narušili zásobovací trasy a blokují přísun posil. Nepřítel je pod tlakem. Jenže i ukrajinské jednotky čelí problémům – především logistickým. Jak říká Trehubov, situace není zdaleka stabilní. Fronta je proměnlivá, zdroje omezené a tlak neustálý. Ale přesto: pozice se drží.

Boj o spojení přes řeku

Dějištěm dalších bojů je levý břeh řeky Oskil. Tamní mosty a přechody hrají klíčovou roli – slouží nejen k zásobování, ale i k rotaci jednotek. Není divu, že se staly terčem opakovaných útoků ze strany Ruska. Jurij Fedorenko, velitel pluku Achilles, který se specializuje na bezpilotní systémy, popisuje, že Rusové útočí různými prostředky – raketami, drony, letectvem i dělostřelectvem.

Cíl je jediný: ochromit pohyb a izolovat ukrajinské předmostí. Podle Fedorenka se přechody opravují denně. A přesto zůstávají funkční. Na první pohled to vypadá jako nekonečná hra na kočku a myš. Ale každé takové udržení přechodu znamená, že Ukrajina dál drží klíčový bod obrany.

Nový „mozek fronty“

Na konci října vznikla nová struktura Spojených sil, která má na starosti Charkovskou oblast. Do čela byl jmenován generálmajor Mychajlo Drapatyj. Zkušený voják, který už vedl důležitá uskupení jako Chortycja a Dnipro. Jeho příchod přináší naději, že velení bude pružnější a lépe sladěné s tím, co se děje na bojišti.

Drapatyj je známý tím, že umí reagovat rychle a rozhodně. A přesně to oblast jako Kupjansk v tuto chvíli potřebuje. Fronta se mění ze dne na den a bez přehledného velení by obrana neměla šanci. Ticho před výbuchem. Moderní válka není vždy hlučná

Stačí jeden chytrý tah

Akce v Kupjansku ukázala, že moderní válčení může mít podobu tichého, ale velmi účinného úderu. Místo hrdinského přímého střetu přišlo promyšlené plánování, nasazení techniky a perfektní načasování. Bez ztrát, bez zbytečného rizika – ale s jasným výsledkem.

Není to poprvé, kdy Ukrajina překvapila nečekaným nasazením technologií. Už dříve byly spatřeny modernizované bitevníky Su-25 vybavené francouzskými bombami AASM Hammer. Ty umožňují útoky z větších vzdáleností s maximální přesností. V kombinaci s bezpilotními systémy a důkladnou přípravou se ukazuje, že i starší technika může být smrtící, pokud se použije chytře.

Právě takto se získává výhoda. Ukrajina tím nejen drží obranné linie, ale zároveň ukazuje, že její síla spočívá v adaptaci. V rychlém myšlení, v precizní exekuci a v tom, že i z omezených prostředků dokáže vytěžit maximum.