„Co kdybych se vydával za holku?“ Myšlenka, která spustila jeden z nejbizarnějších českých podvodů

STN se v novém dílu série Zpověď trestance pouští do příběhu, který je jiný než obvykle. Jeho host nebyl zavřený ve vězení, ale odsouzený byl. Hned na začátku vysvětluje, že „nebyl fyzicky úplně jako v kriminále, ale byl trestaný“. Dodává i to, že ačkoliv se v rozhovoru někdy zasměje, „není mu do smíchu“, protože jde o situace, které mu zásadně změnily život.

Jeho cesta k trestné činnosti začala docela nevinně. Psal se rok 2020, covid, práce ve fabrice, každý den stejný. A najednou zpráva od neznámého profilu: nabídka spolupráce v údajné modelingové agentuře. Rychle se ukázalo, že šlo spíš o to, že dotyčný chtěl koupit „nějaké moje fotky… v trenkách, nic nahého“. Odmítl to. Ale ta myšlenka, že někdo zaplatí dva tisíce za obyčejnou fotku, mu v hlavě zůstala.

V tu chvíli to ještě znělo jako blbost. Jenže když celý měsíc makáte za pár korun, a pak vám z ničeho nic někdo nabídne „dvojku“ za jednu fotku v trenkách? Na to jde těžko přestat myslet. Ta představa lehce vydělaných peněz se mu usadila v hlavě jako špatná melodie – pořád se vracela. A čím víc nad tím přemýšlel, tím méně divné mu to celé připadalo.

Jak vznikl první falešný profil

V době, kdy všude rezonoval OnlyFans, začal přemýšlet, jestli by šlo podobnou poptávku využít jiným způsobem. Jedna věta v jeho hlavě rozhodla: co když se začne vydávat za dívku a bude prodávat cizí fotky? OnlyFans ale nešel obejít, ověřování totožnosti bylo nekompromisní. Tak se obrátil na Twitter, který byl mnohem volnější.

Založil si falešný profil s ženským jménem a nahrál první příspěvek: pokud má někdo zájem o fotky, videa nebo sex chat, ať napíše. A tehdy pochopil, jak neuvěřitelně jednoduché to celé je. „Na druhý den jsem tam měl třeba sto žádostí o zprávu. Jakože fakt masakr.“

Lidé psali sami, bez vyzvání, a dokonce ani neřešili, že peníze posílají na účet, kde bylo vidět jméno muže. Když se někomu zdálo divné, že účet není psaný na ženu, měl jednoduchou odpověď: „Jsem chudá studentka, mám exekuce a chodí to na účet kamaráda.“ A každý tomu uvěřil.

Bizarní přání klientů

Brzy to přestala být bokovka. Vstal ráno v osm „jak na směnu“ a odepisoval lidem. Kvanta zpráv, které chodily, by jiného člověka zahltily. Některé žádosti byly obyčejné, jiné nepochopitelné.

Vypráví třeba o muži, který chtěl zaplatit za to, aby slyšel zvuk „jak ti, když moc piješ, šplouchá v břichu“. Nebo o jiném, kterého vzrušovalo, když si „strká do zadku braník, plechovku třeba“.

A do toho desítky ženatých mužů, kteří psali věty, za které by se styděli i sami před sebou, a s vážnou tváří navrhovali, že opustí rodinu. Tlak byl obrovský a tak po půl roce skončil. Bylo toho příliš.

Proměna v „profesionální podvod“

Jenže po roce pauzy narazil na dokument Tinder Swindler. A ten ho inspiroval, aby se k celé věci vrátil — tentokrát mnohem promyšleněji. Říká, že „od roku 2022 to pokračovalo až skoro do teď“ a že to pak „aktivně dělal tři roky“.

Vymyslel si příběhy, které v lidech probouzely soucit, vzbuzoval v nich pocit intimity a postupně je dostával do stavu, kdy se zamilovali do fiktivní ženy. „Nejvíc peněz jsem vydělal z příběhů. Doslova jsem donutil ty lidi se zamilovat do té fiktivní ženy.“

Později přibral dva komplice. Jeden půjčoval bankovní účet, na který chodily peníze. Druhý nahrával ženské hlasovky, které pak posílal, aby to působilo tak, že komunikuje skutečná žena. A příjmy rostly. Už to nebyly stovky, ani tisíce. Byly to statisíce měsíčně.

Milion, který přišel draho

A pak přišel jeden jediný muž — ten, který celý příběh ukončil. Posílal obrovské částky. „Ten mi poslal v průběhu skoro milion korun.“ Jenže si na to bral půjčky. A když už nemohl dál, šel na policii. Jedno ráno se host podíval na účet a zůstal stát jako přikovaný. „Měl jsem účet v mínusu osm set tisíc.“ A přiznává, že v tu chvíli ho napadaly ty nejhorší myšlenky, protože věděl, že je konec.

Kriminálka brzy dorazila k jeho komplici v pět ráno. U něj doma zabavili vše — telefony, počítače, hotovost. On sám se to dozvěděl o chvíli dřív, takže většinu věcí stihl smazat, ale nic to nezměnilo na faktu, že začal rok plný strachu. Sám říká, že „usínáte s tím, že nevíte, kdy vám v pět ráno rozrazí dveře“.

Mezitím narazil i na něco mnohem temnějšího. Na jednoho muže, který posílal dětskou pornografii. A tady se jeho chování zastavilo. „Tohle jsem nemohl tolerovat,“ říká. Podal na něj trestní oznámení a policie to dodnes řeší.

Soud, pád na dno a uvědomění

Po dlouhém čekání přišel soud. Přiznal vše. Očekával nejhorší, ale nakonec dostal nejdelší možnou podmínku — pět let s dohledem. Soudkyně mu řekla, že udělal obrovskou chybu, ale vidí, že to není člověk, který by měl být ve vězení. A on sám dnes říká, že by už nikdy nic takového neudělal, protože to nestojí za nervy, strach ani následky.

Dodává, že teprve tehdy mu došlo, kolik lidí tím vlastně stáhl do svých lží. A že některé věci si člověk uvědomí, až když se mu život sesype přímo před očima. Své vyprávění uzavírá jednoduchou větou, která shrnuje všechno: „Berte mě jako odstrašující příklad.“