ATACMS lze integrovat do F-16: Jak Izrael vyrobil střelu Air Lora?

Balistická raketa Lora má při odpálení ze země dolet až 400 km a tento dolet se může znásobit v případě odpálení z letadla.

Není to poprvé, co izraelské obranné společnosti předvedly nejpragmatičtější řešení při instalaci již vyvinutých raket na letecké platformy (a naopak). A zatímco Elbit již dříve vyvinul palubní střelu Rampage, která je obdobou GMLRS pro HIMARS, a úspěšně ji prodal Indii pro MiG-29, nyní se ke slovu dostala společnost Israel Aerospace Industries.

Na leteckém veletrhu ILA v Berlíně společnost předvedla balistickou raketu Lora upravenou pro start ze vzduchu. Může být namontována i na lehké stíhací letadlo, jako je F-16. Ačkoli dolet střely nebyl zveřejněn, je možné, že 400 km, kterých tato střela dosáhne při odpálení ze země, se pro účely navádění násobí.

A těžko si lze představit něco účinnějšího a pragmatičtějšího než vzít stávající raketu dlouhého doletu a dále zvýšit dolet jejím vypuštěním ze vzduchu. Samotná střela Lora je navíc mimořádně zajímavá, s deklarovanou vysokou přesností +/- 10 metrů i v podmínkách elektronického boje a také s bojovou hlavicí o hmotnosti 570 kg, přičemž se jedná o protitankovou verzi.

I když je jasné, že střela bude zrychlovat na hypersonickou rychlost, IAI se za tímto přívlastkem nehoní a nesoustředí se na něj. To vše při rozměrech 5,2 m na délku, 624 mm v průměru a 1600 kg celkové hmotnosti. Díky tomu je možné ji namontovat i na F-16, a to v počtu dvou kusů, nemluvě o dalších letounech. Kromě toho IAI navrhuje instalaci i na stroje na bázi civilních letadel, jako jsou letouny pro radiový průzkum, protiponorkové letouny nebo letouny AEW&C.

Kromě toho lze upozornit na skutečnost, že samotná úprava, pokud hovoříme výhradně o konstrukci, si sotva vyžádala velmi výrazné změny v samotné raketě. Zejména fotografie Air Lora ukazuje, že se s největší pravděpodobností jedná o instalaci vnějšího montážního systému, nikoliv o výrobu rakety od základu.

V této souvislosti se lze přirozeně ptát, zda je možné totéž provést i s ATACMS. Přece jen je reálnější získat něco jako Air Lora než doufat, že Izrael zruší své tiché embargo nejen na prodej, ale dokonce i na reexport zbraní na Ukrajinu.

Zároveň je třeba připomenout, že ATACMS se mohl jmenovat JTACMS – Joint Tactical Missile System, protože na počátku jeho vývoje se jednalo o univerzální raketu pro armádu i letectvo. V roce 1984 však americké letectvo od projektu odstoupilo a o dva roky později vyhrála soutěž firma Ling-Temco-Vought (zanikla v roce 2001) se svou verzí MGM-140. To znamená, že ve fázi projektu byl ATACMS plánován pro letecký provoz.

Navíc F-16 měl být i jeho nosičem, a to rovněž v počtu dvou kusů. Z tohoto projektu však zbyl jen plastový model v mimořádně špatném stavu.

A pokud se podíváme na ATACMS, hovoříme o střele o hmotnosti 1 667 kg pro verzi s kazetovou hlavicí s doletem 165 km a přibližně 1 350 kg pro verzi s doletem 300 km, s délkou 3 975 metrů a průměrem 610 mm. To znamená, že ATACMS je ještě menší než Lora.

Potíže s adaptací ATACMS však samozřejmě nespočívají jen v tom, jak střelu zavěsit na letadlo. Je také nutné provést změny v navigačních algoritmech střely, která již nebude startovat s nulovými parametry výšky a rychlosti. A také připravit letoun na interakci s touto zbraní. JTACMS však ukazuje, že s vysokou mírou pravděpodobnosti byly všechny výpočty a metody vypracovány již v 80. letech.

A pokud se opravdu zamyslíme, je úkol integrovat ATACMS pod křídlo stíhacího letounu reálný. A odměnou bude schopnost zasahovat cíle na vzdálenosti daleko přesahující 300 km.

Zdroje článku:

• O události jsme se dozvěděli z webu:
  Defense Express
• Další zdroje:
  The War Zone

Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.