Bagdádská baterie: Jedna z nejpodivnějších technologických záhad v historii

Bagdádská baterie není značka autobaterie, kterou si můžete koupit v místním obchodě s autodíly, ale historie těchto takzvaných „baterií“ je stejně zapeklitá, jako když se snažíte zjistit, proč vám nestartuje auto.

Čtyři z těchto pět centimetrů vysokých keramických nádob byly původně nalezeny v hrobě v roce 1936 poblíž místa, kde se v té době stavěla nová železniční trať. Nacházely se také poblíž někdejšího královského města Ktésifon, asi 32 kilometrů jihovýchodně od dnešního Bagdádu.

Tři obsahovaly válce vyrobené z válcovaného měděného plechu s měděným koncem připájeným ke dnu olovem. Jeden z nich měl uvnitř válcovaného měděného plechu železnou tyč se stopami asfaltu v otvoru, která pravděpodobně fungovala jako zátka. Podobné tyče byly nalezeny rozházené po hrobě a všechny nádoby obsahovaly zbytky látky podobné papyru.

Za „objevitele“ baterií je považován doktor Wilhelm König, německý malíř a archeolog, který se stal ředitelem oddělení starožitností v Iráckém muzeu v Bagdádu, ale i toto uznání je sporné. Někteří se domnívají, že je König našel ležet v onom hrobě, ale jiní tvrdí, že na ně narazil v roce 1938, když se (v podstatě) přehraboval ve sklepě muzea.

Zjištění původu starověkého artefaktu (jeho původu a historie vlastnictví) je pro zjištění, zda jde o legitimní artefakt, nebo o padělek, naprosto zásadní. König svému případu nepomohl, protože nikdy neprozradil, kdy, kde a jak je našel, čímž ještě více „zamíchal kartami“.

Záhadný původ bagdádské baterie

König tehdy hrob datoval do období, kdy oblast okupovali Parthové (248 př. n. l. – 226 n. l.). Pevně věřil, že tyto nádoby jsou baterie, protože obsahovaly galvanické články se dvěma různými kovy, které měly rozdílný elektropotenciál. Koroze uvnitř nádob byla navíc tvořena elektrolytem (tj. octem nebo vínem); byly tedy přítomny obě složky baterie.

S příchodem lepších vědeckých metod a technologie datování pomocí uhlíku se od té doby časová osa posunula a nyní se předpokládá, že sklenice patří do období íránské říše Sasánovců (224 – 650 n. l.). Přesto by to posunulo datum první zaznamenané baterie, kterou vytvořil Alessandro Volta v březnu 1800, do mnohem dřívější doby.

Pokusy ukázaly, že když se sklenice naplní slabou kyselinou (například octem), „baterie“ vytvoří asi 1 volt elektřiny. Inženýr společnosti General Electric vyrobil v roce 1948 repliku a vytvořil téměř 2 volty, tedy asi 1/40 AAA baterie. Někteří si dokonce myslí, že kdyby se přidaly dráty, mohla by vyrábět více energie, ale žádné se nikdy nenašly. I když je chápání elektřiny lidstvem mnohem starší, než si většina lidí uvědomuje, nazývat to „baterií“ je přitažené za vlasy.

Prolomení záhady

Zaprvé, takový vynález by jistě vzbudil ohlas v celé šíři historického spektra. Přesto neexistuje žádný písemný záznam o tom, že by něco takového někdy existovalo nebo že by to někdo používal – v Ktésifonu ani nikde jinde.

Za druhé, aby zařízení správně fungovalo, musel by se neustále doplňovat roztok elektrolytu, což by si vynutilo pokaždé rozbít asfaltový uzávěr, a tím by se stalo nepraktickým. A vzhledem k nízkému proudu by k napájení čehokoli významného bylo zapotřebí desítek propojených přístrojů, což by vyžadovalo dráty (které se nikdy nenašly) a technologii zapojení (která nebyla známa).

Zastánci teorie o bateriích se domnívají, že mohly být používány k pozlacování nebo galvanizaci věcí, ale elektrický výkon nebyl dostatečně silný. Navíc tato metoda nebyla nikde zaznamenána, zatímco balení věcí do tenké zlaté fólie nebo použití rtuti při pozlacování ohněm se skutečně používalo a bylo zaznamenáno. Abychom byli spravedliví, jeden německý vědec sice elektrolyticky nanesl tenkou vrstvu zlata na stříbro, ale použil k tomu několik „baterií“.

Existuje však mnohem jednodušší vysvětlení, které je podloženo skutečnými archeologickými záznamy a které zmiňuje sám König. Připomeňme si, že tyto hliněné nádoby byly nalezeny v hrobě s látkou podobnou papyru uvnitř. Je pravděpodobnější, že sloužily k uchovávání dokumentů pro osobu, která se jednou dostane do posmrtného života. Další nádoby podobné bagdádským bateriím byly nalezeny při archeologických vykopávkách v Tigridu, které tuto teorii podporují.

Možná se to nikdy nedozvíme s jistotou, jelikož další studium není možné, protože skutečné nádoby byly uloupeny a zničeny v roce 2003 během invaze do Iráku.

Zdroj: Wikipedia, Discovery, redakce