Bizarní vojenské vrtulníky: Nejpodivnější stroje, které opravdu létaly

Když se řekne „vojenský vrtulník“, většina z nás si asi vybaví legendy jako Apache, Black Hawk nebo ruský Mi-24. Stroje, které vypadají, jako by byly vytesané z oceli – robustní, neúprosné, postavené přesně na to, aby přežily boj a přitom ho uměly rychle ukončit. Jenže svět vojenské techniky není jen o tom, co se osvědčilo a funguje. Občas se totiž konstruktérům utrhne fantazie z řetězu – a výsledkem jsou létající stroje, nad kterými zůstává rozum stát.

Historie vývoje vrtulníků je totiž i příběhem slepých uliček, odvážných (někdy až šílených) nápadů a konstrukcí, které působí spíš jako prototypy z výstavy experimentálních modelů než reálné vojenské prostředky. Některé vznikly z potřeby inovovat, jiné z touhy zkoušet neprobádané. A spousta z nich skončila dřív, než vůbec začala – ale rozhodně si zaslouží, abychom si je připomněli.

Takže si připravte bezpečnostní pásy – čeká nás přehlídka těch nejpodivnějších, nejodvážnějších a možná i nejzábavnějších vrtulníků, které kdy byly postaveny. Některé vás rozesmějí, jiné donutí zvednout obočí. Ale všechny mají jedno společné: opravdu létaly. A to už něco znamená.

Mojave: Obří hmyz ve vzduchu

Sikorsky CH-37 Mojave patřil mezi první vážné pokusy o pořádný nákladní vrtulník – a už při pohledu na něj bylo jasné, že toto rozhodně nebude žádný tuctový stroj. Na rozdíl od běžné praxe nenakládal materiál zezadu, ale zepředu – pomocí dvou masivních dvířek, která se otevírala do stran.

Výsledný dojem? Něco mezi obřím mravencem a kreslenou příšerou. Aby toho nebylo málo, jeho motory byly umístěny v samostatných nacelách na bocích trupu. Posádky jim dokonce malovaly oči, aby vzhled ještě podtrhly. Vypadalo to absurdně? Rozhodně. Fungovalo to? Kupodivu ano.

Huskie: Vrtule na milimetry

Když se podíváte na HH-43 Huskie, napadne vás, že se konstruktéři asi zbláznili. Dvě hlavní rotory těsně vedle sebe, to přece nemůže dopadnout dobře! Ale ono to fungovalo.

Rotory se točily opačným směrem a jejich dráhy byly přesně sladěné tak, aby se nikdy nesrazily. Toto řešení mělo jednu výhodu – stroj nepotřeboval ocasní vrtuli. A i když se tento koncept neujal plošně, značka Kaman na něj dodnes nedá dopustit.

Hornet: Raketový rotor

YH-32 Hornet patří do kategorie těch nápadů, které vypadají skvěle na nákresu, ale už méně ve skutečném světě. Inženýři se rozhodli, že rotorovým listům přidají výkon pomocí malých raketových motorů na jejich koncích. Což mělo za následek vyšší tah a nižší hmotnost stroje.

Bohužel – jakmile došlo k poruše, vrtulník nedokázal bezpečně pomalu klesat při ztrátě výkonu. Místo toho padal k zemi rychlostí, při které neměl nikdo šanci přežít. A to je dost zásadní problém.

XH-17: Létající gigant

Hughes XH-17 se zrodil jako experiment s jediným cílem – zjistit, co se stane, když vezmete obří rotor a napojíte ho na tryskový pohon. Výsledkem byl vrtulník s rotorem o průměru přes 40 metrů.

A ano, unést dokázal hodně – až 22 tun. Ale taky byl neskutečně hlučný. Podle záznamů byl slyšet až na vzdálenost osmi mil (tedy zhruba 12 km). Pokud jste bydleli poblíž, asi jste nebyli nadšení.

V-12: Největší vrtulník světa

Mil V-12 je možná největší vrtulník, jaký kdy spatřil světlo světa. A zároveň jeden z nejbizarnějších. Vypadá jako dopravní letoun, ale místo motorů na křídlech má dva obrovské rotory.

Byl navržen k přepravě mezikontinentálních raket. Ale první let skončil tvrdým přistáním – kvůli vibracím v řízení. A než se stroj podařilo doladit, doba pokročila a jeho původní účel už nebyl potřeba.

Fw 61: První, co opravdu létal

Pokud jde o vrtulníky, Němci v tom měli jasno už docela brzy – jejich Focke-Wulf Fw 61 se totiž zapsal do historie jako vůbec první opravdu fungující vrtulník. Jeho vzhled? Letadlový trup s dvěma rotory na kovových ramenech.

První let zvládl už v roce 1936. A přestože nikdy nesloužil v armádě, otevřel dveře strojům jako Fa 223 Drache, který už Wehrmacht nasadil během války.

De Bothezat Helicopter: Létající chaos

Tady už se dostáváme do říše fantazie. De Bothezat Helicopter z 20. let minulého století měl čtyři hlavní rotory a vypadal spíš jako mechanická pavoučí past. Přesto se mu podařilo vzlétnout – a dokonce unést čtyři osoby. Problém byl, že jeho řízení bylo natolik složité, že piloti žertovali, že by potřebovali osm rukou. Tak vznikla přezdívka „létající chobotnice“.

Speedhawk: Helikoptéra s tryskou

Piasecki X-49 Speedhawk měl jediný cíl – být rychlejší než běžné vrtulníky. A povedlo se. Přidal malá křídla a místo klasického ocasu dostal zadní tryskový pohon. Ve výsledku dosáhl rychlosti přes 330 km/h. Proč se nakonec neuchytil? Armáda zkrátka nenašla důvod investovat do něčeho, co šlo spíš cestou specializace než univerzálnosti.

VZ-7: Když armáda chtěla létající džíp

Zní to šíleně? A přece to zkusili. Curtiss-Wright VZ-7 měl být létající platforma pro jednoho vojáka, takový obří dron řízený člověkem. Čtyři rotory na rozích, ovládací páka uprostřed. Výsledek? Stroj se dobře ovládal, ale byl pomalý a nízko létající. A konkurence? Ta havarovala hned na začátku testů. Projekt skončil rychle a bez lítosti.

Do 32: Vrtulník, který si odvezete v kufru

Nakonec tu máme německý pokus o ultralehký pozorovací stroj. Dornier Do 32 byl tak malý, že se vešel do kontejneru za auto. Sestavit ho trvalo pět minut. Letět s ním mohli jen ti nejodvážnější – a zřejmě i nejskromnější, protože místo pro pasažéra bylo opravdu miniaturní. Projekt ale stejně rychle zmizel, jako se objevil.

Když technická fantazie narazí na fyziku

Co mají tyto stroje společného? Všechny se vymykají představě o tom, jak by měl vrtulník vypadat. Některé byly předběhnutím doby, jiné slepou uličkou. Ale všechny měly jedno společné – odvahu zkoušet nové věci.

A i když většina z nich skončila jen v muzeích nebo zapomenutých archivech, bez jejich existencí bychom možná nikdy nedospěli k těm strojům, které dnes považujeme za samozřejmost. Takže až příště uslyšíte nad hlavou hukot vrtule, vzpomeňte si, že cesta k dnešnímu „normálu“ vedla i přes tato technická šílenství.