Bomby B61-12 v ostré pohotovosti: Začíná nová jaderná éra v Evropě?

Je to něco, co jsme neviděli roky. A přesněji – od roku 2008. Spojené státy znovu přesouvají jaderné zbraně na britskou půdu. Zní to jako krok z dob studené války? Možná. Ale ve světle dnešního geopolitického napětí jde o posun, který si zaslouží pozornost.

Jak uvedl server UK Defense Journal, několik modernizovaných termojaderných bomb B61-12 dorazilo na základnu RAF Lakenheath v Suffolku. Právě tady sídlí americké stíhací křídlo, jehož letky 493 a 495 už dlouhodobě patří k těm, které drží v pohotovosti alianci NATO. Oficiální místa mlčí – Pentagon ani britské ministerstvo obrany přesun nepotvrdily. Ale o to víc mluví samotné okolnosti.

Londýn měl dlouho jen „velkou pěst“

Británie je jadernou mocností. To je fakt. Jenže její schopnosti byly až dosud čistě strategické – tedy zaměřené na masivní odvetu, nikoliv na taktickou pružnost. Čtyři ponorky třídy Vanguard nesoucí balistické střely Trident II D5 představují sílu, která je sice ničivá, ale v některých scénářích těžko použitelná. To, co Britům chybělo, byla „malá a přesná jaderná odpověď“. A právě tu přinášejí bomby B61-12.

Jejich přesun do Británie není jen logistická operace. Je to politický signál. Spojené státy tím znovu potvrzují, že jejich závazky v rámci NATO nejsou prázdnými slovy – a že jaderný deštník Aliance má stále více vrstev.

Co je B61-12?

Představte si klasickou pádovou bombu ze 60. let. A teď jí přidejte satelitní navigaci, inerciální korekci letu a moderní ocasní stabilizátor. Přesně tak vznikla B61-12. Modernizovaná zbraň, která si zachovává sílu, ale získává přesnost. Její hlavice má nastavitelnou sílu – od 0,3 až po 50 kiloton. To znamená, že může být použita velmi selektivně.

A co víc? Od konce roku 2023 ji zvládají nést i stíhačky páté generace F-35A. Ty samé, které už jsou rozmístěny na mnoha základnách v Evropě – včetně Německa, Itálie nebo Nizozemska. A teď i v Británii.

Tichý návrat jaderné rovnováhy?

B61-12 je součástí programu Nuclear Sharing – tedy konceptu, kdy USA sdílí jaderné zbraně s vybranými spojenci. Na papíře je to forma spolupráce. Ve skutečnosti ale jde o zajištění toho, že NATO má přístup k jaderným prostředkům i mimo území USA. A tím se posiluje i samotná logika odstrašení.

Z taktického pohledu je přítomnost těchto bomb v Británii návratem k myšlence, že odstrašení nemusí být nutně založeno na totální zkáze. V krizových situacích může nabídnout i „mezikrok“ – výstražný, cílený úder bez nutnosti odpálit mezikontinentální střelu.

Krok s důsledky

Británie tímto krokem rozšiřuje své možnosti. Získává zbraň, která není jen pro paritu se spojenci – ale i pro reálné použití v konkrétních situacích. Zároveň to posílá jasný vzkaz směrem k Moskvě: Evropa není bezbranná. A její reakce může být rychlá i přesná.

Na druhé straně – každé rozmístění jaderné výzbroje na území spojenců znamená i rizika. Ať už jde o cílení protivníkem, nebo o politické napětí v rámci domácí veřejnosti. I proto zatím chybí oficiální potvrzení. Ale realita už mluví jasně.