Brutální hon na čarodějnice: Děsivá kniha, která stála za 300 lety mučení a poprav
Raně novověká Evropa nebyla místem pro čarodějnice. V průběhu asi 300 let až do konce 18. století bylo souzeno asi 90 000 čarodějnic. Polovina byla upálena na hranici, svržena z útesů nebo usmrcena jiným hrůzným způsobem – a to vše kvůli jedné knize.
Tento hrůzostrašný text, který byl po staletí považován za základní dílo o démonologii, napsal v roce 1487 dominikánský mnich Heinrich Kramer a nesl název Malleus Maleficarum, což znamená „Kladivo na zloduchy“. Na jeho stránkách mohli čtenáři najít teologický výklad čarodějnictví i praktický návod, jak čarodějnice identifikovat a stíhat.
Autoři nové studie vysvětlují význam této knihy a odhalují, že Malleus Maleficarum (s pomocí vynálezu knihtisku v roce 1450) byl do značné míry zodpovědný za šílenství honu na čarodějnice, které v následujících staletích zachvátilo velkou část střední Evropy.
„Tento výbuch pronásledování, lidově nazývaný čarodějnické šílenství, je záhadný, protože víra v čarodějnictví existovala po staletí, ale rozsáhlé hony na čarodějnice se objevily poměrně náhle, široce se rozšířily a ve srovnání s minulostí byly pozoruhodně brutální,“ píší badatelé.
Náhlá změna se podle nich časově shodovala s příchodem Malleus Maleficarum, jehož prostřednictvím se Kramer snažil přetvořit čarodějnictví „na spikleneckou činnost proti zbožné společnosti, a nikoliv jen na zlomyslnosti vesnických čarodějnic, pohanů nebo nevědomých sedláků“.
Kniha, kterou podpořili papežové a císaři, byla první tištěnou příručkou pro lovce čarodějnic a vyzývala úřady, aby zrušily všechna zákonná omezení pronásledování čarodějnic. Znalci textu mohli dokonce nabízet své služby jako „Malefizmeisters“ nebo „Hexenkomissare“, které mohli panovníci jmenovat, aby dohlíželi na hony na čarodějnice.
Při sledování vlivu této knihy autoři studie zkoumali načasování čarodějnických procesů v 553 městech ve střední Evropě mezi lety 1400 a 1679 a zjistili, že počet obvinění z démonismu se zvýšil bezprostředně po každém novém vydání Malleus Maleficarum.
„Ve městech, která byla časově i prostorově blíže vydání Mallea, se častěji konaly čarodějnické procesy,“ vysvětlují vědci. Výsledky ukázaly, že města s úzkými vazbami na jiné oblasti, kde se procesy konaly, také častěji rozjížděla vlastní hony na čarodějnice.
Autoři studie proto konstatují, že čarodějnické šílenství zlákalo a okouzlilo Evropu prostřednictvím procesu „ideové difúze“, kdy se myšlenky a praktiky přejímaly v sousedních regionech. Posedlost čarodějnictvím se tak po Evropě šířila ve vlnách, přičemž v epicentru každé vlny byl Malleus Maleficarum.
„Města se nerozhodovala izolovaně,“ uvedla autorka studie Kerice Doten-Snitkerová. „Sledovala, co dělají jejich sousedé, a učila se z těchto příkladů. Kombinace nových myšlenek z knih a vlivu blízkých procesů vytvořila ideální podmínky pro šíření těchto perzekucí.“
Jako spouštěče nárůstu nadšení pro hon na čarodějnice byly dříve označovány i další faktory, jako jsou ekologické katastrofy a náboženské konflikty, avšak výzkumníci většinou nezjistili žádnou silnou souvislost mezi těmito událostmi a čarodějnickými procesy. Naproti tomu v Norimberku již během dvou let od vydání knihy jejímu kouzlu podlehly úřady a začaly ji využívat k vylučování místních čarodějnic.
„Proces přijímání čarodějnických procesů není nepodobný tomu, jak dnes moderní vlády přijímají nové politiky,“ řekl Doten-Snitker. „Často začíná změnou myšlenek, které jsou posilovány prostřednictvím sociálních sítí. Postupem času tyto myšlenky zakoření a změní chování celé společnosti.“
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
IFL Science - Další zdroje:
Wikipedia - Studie a výzkumy:
Theory and Society
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.