Česká armáda couvá: Houfnice CAESAR se k nám možná nikdy nedostanou

Česká armáda váhá. Stojí před rozhodnutím, které může změnit celý modernizační plán. Uvažuje o zrušení miliardové zakázky na samohybné houfnice CAESAR. A přitom – ještě před pár měsíci to vypadalo, že právě tento projekt bude tahounem celé transformace ozbrojených sil.

Plán byl jasný. Sázka na osvědčenou techniku, zapojení domácího průmyslu, nové schopnosti pro dělostřelectvo. Jenže teď je všechno jinak. Co se vlastně pokazilo? A proč systém, který si pochvaluje třeba ukrajinská armáda, už Česku nestačí?

Představme si situaci: rok 2021, vláda schvaluje nákup 52 moderních houfnic CAESAR v osvědčené verzi 8×8. Systémy mají stát 8,5 miliardy korun a z nich už 7,2 miliardy bylo zaplaceno. První dodávky mají dorazit v roce 2026. Logický krok, že?

Jenže během roku 2025 začíná ministerstvo obrany zjišťovat, že všechno nemusí být tak růžové. Armáda provedla vlastní technické analýzy a zjistila, že některé klíčové parametry, které od systému očekáváme, nemusí být plně splněny. Slova generálporučíka Miroslava Hlaváče to shrnula jasně: „Některé požadavky potvrzeny byly, jiné ale zůstávají problematické.“ Takže? Papírově silná houfnice možná v realitě trochu kulhá.

Co konkrétně nevyhovuje?

Jedním z hlavních problémů je dostřel. Oficiálně má CAESAR dolet přes 40 km, ale jen s určitou municí a za ideálních podmínek. Česká armáda však požaduje jistotu i v méně příznivých scénářích. Navíc se řeší i rychlost reakce, schopnost přesně zaměřit cíl za pohybu a integrace s domácím systémem řízení palby.

A tak se ptáme: Je chyba v systému, nebo v očekáváních? Odpověď nejspíš leží někde mezi. Houfnice CAESAR se ve světě osvědčila – ve Francii, Dánsku nebo na Ukrajině. Ukrajinští vojáci ji dokonce označili za spolehlivý nástroj s vysokou přesností a rychlým nasazením. Proč tedy Česku nestačí? Jednoduše řečeno: každá armáda má jiné požadavky. Co stačí v jedné válce, může jinde selhat.

Ve hře je víc než jen zbraň

Tahle zakázka není jen o houfnicích. Je v ní také podíl českého průmyslu – Tatra má dodat podvozky, plánuje se zapojení českých firem do výroby munice a integrace národního systému velení. Pokud by celý projekt padl, nebude to jen ztráta několika strojů, ale celého řetězce odbornosti, pracovních míst a know-how.

A nesmíme zapomínat na politiku. Nákup schválila předchozí vláda, což aktuální garnituře komplikuje situaci. Politické body se na armádních zakázkách získávají těžko – a ztrácejí rychle.

Co říká druhá strana?

Francouzský výrobce KNDS France už byl informován o českých výhradách. Smlouva zatím nebyla oficiálně zrušena, ale obě strany teď vedou intenzivní jednání. Možná se nakonec najde kompromis: úprava systému, dohoda o lepší kompatibilitě, nebo jiný typ munice. Ale stejně pravděpodobné je i to, že se projekt zcela zastaví.

A teď otázka na tělo: Co bude dál? Zrušení kontraktu by mohlo ovlivnit vztahy s Francií i s partnery v EU. Evropská unie se totiž snaží o koordinovanější obranné projekty a větší soběstačnost. Pokud Česko vycouvá, může to být vnímáno jako slabost nebo nespolehlivost. A to v době, kdy se celý kontinent snaží reagovat na měnící se bezpečnostní realitu.

Rozhodnutí, které (ne)chceme udělat

Ať už padne jakékoli rozhodnutí, bude mít dlouhodobý dopad. Buď se podaří projekt zachránit, a tím udržet strategickou spolupráci a domácí průmysl v chodu, nebo se začne od nuly – s rizikem zpoždění, vyšších nákladů a politických třenic.

Jisté je jedno: houfnice CAESAR nejsou jen stroje. Jsou symbolem toho, jak složitá je dnes obranná politika. Technika, diplomacie, průmysl i armádní potřeby – všechno musí zapadnout. A to se ne vždy podaří.