Není žádným tajemstvím, že stíhací letoun Shenyang J-11 se nápadně podobá letounu Suchoj Su-27.
Čína byla prvním a jediným zahraničním příjemcem této vyspělé letecké techniky ze Sovětského svazu před jeho rozpadem. Tato akvizice Su-27, v Číně jinak známá jako „Projekt 906“, byla jasným ukazatelem vyvíjejícího se čínského sebevědomí na globální scéně.
Diskuse mezi Číňany a Sověty o pořízení nového robustního stíhacího letounu byly zahájeny v roce 1988. Sovětský svaz původně navrhl MiG-29, výkonný stíhací letoun určený jako protiváha americkým letounům, jako je F-15.
MiG-29 však nezískal souhlas Číny. Nebyl to nejmodernější stíhací letoun, který Sověti nabízeli, a Čína měla v hledáčku sofistikovanější Su-27 – v té době hlavní stíhací letoun Sovětského svazu.
Sovětský svaz prodal tři letouny Su-27 Číně ještě před svým rozpadem, načež rodící se ruská vláda přistoupila k realizaci zbytku objednávky. Ještě pozoruhodnější je, že Rusko umožnilo Číně vyrábět svou odlišnou variantu Su-27 na domácím trhu. Silná závislost na vojenské technice ze sovětské éry přiměla Čínu, aby se při dalším vývoji inspirovala ruským stíhacím letounem Suchoj Su-27.
V roce 1995 získalo čínské letectvo smlouvu na domácí výrobu 200 letounů J-11 ze stavebnic dodaných Ruskem. V rámci této licenční dohody Rusko trvalo na tom, že motory a avionika použité v letounu J-11 musí pocházet od ruských výrobců. Ale věci nešly podle plánu. Po montáži pouhých 100 kusů J-11 Peking dohodu zrušil s tím, že Su-27 již není vhodnou volbou.
V souladu s historickým sklonem Číny k nezávislému jednání Peking později prozradil, že pokračoval ve výrobě J-11 bez ruské účasti. Odborníci se domnívají, že čínská společnost Shenyang Aircraft Corporation okopírovala díly ze sovětských letounů bez jakéhokoli formálního schválení, což Moskvě poněkud zkazilo radost.
Navzdory této kontroverzi se čínská verze J-11 může pochlubit pozoruhodnými specifikacemi. J-11 je obsluhován jedním pilotem a má dva motory Shenyang WS-10A „Taihang“.
J-11 dokáže dosáhnout maximální rychlosti 2,35 Mach a překonat vzdálenost až 3 500 km. Co se týče výzbroje, je J-11 vybaven jedním 30mm kanónem Gryazev-Shipunov GSH-30-1 s kapacitou 150 nábojů. Také deset kotevních bodů mu umožňuje nést širokou škálu raket, střel a pum.
Naštěstí je účast Číny v globálních konfliktech stále omezená. Proto se J-11 nedočkal podobného nasazení jako jeho americké nebo ruské protějšky. Při jednom nechvalně známém incidentu však letoun J-11 posloužil jako symbol eskalace napětí a změny globálních aliancí.
Zdroj: Wikipedia, Bulgarian Military, redakce