Co by se mohlo stát, kdyby Čína napadla Tchaj-wan a Rusko zároveň udeřilo na Evropu?

Co kdyby přišel ten den, kdy se Čína rozhodne vzít Tchaj-wan silou? Jak by na to Západ zareagoval? A co když v ten samý moment začne Rusko vyvíjet tlak v Evropě? Zní to jako napínavá kniha, ale podle generálního tajemníka NATO Marka Rutteho jde o naprosto reálný scénář.

Rutte nedávno řekl deníku The New York Times, že pokud by Si Ťin-pching opravdu plánoval útok na Tchaj-wan, nejspíš by se nejdřív spojil s Putinem. A nešlo by o obyčejný telefonát. „Požádal by ho, aby zaútočil v Evropě a zaměstnal NATO,“ řekl doslova. Co to znamená? Že Západ by měl oči i vojáky na dvou frontách – a ani jedna by se nedala podcenit.

Dvojí krize: Asie a Evropa zároveň

Americká armáda má toho už teď plné ruce. Jen v červnu 2025 provedla obří útok na íránská jaderná zařízení – operace Midnight Hammer zaměstnala strategické bombardéry B-2, které shodily patnáct bomb GBU-57/B. Tím to ale nekončí. USA mají stále v oblasti Blízkého východu dvě letadlové lodě, desítky stíhaček a protivzdušné obrany. A pak je tu Severní Korea, která hrozí útokem prakticky každý týden.

V takové situaci by otevřený konflikt v Asii byl sám o sobě obrovskou výzvou. A kdyby do toho ještě přibyl tlak z Ruska na východní hranici NATO? To už by Spojené státy mohly mít problém.

A právě na to Rutte upozorňuje. „Musíme být tak silní, aby si Rusko netrouflo,“ řekl. „Ale taky spolupracovat s Indo-Pacifikem.“ Jinými slovy – obrana musí být globální.

Je Rusko na něco takového připravené?

V tuhle chvíli? Ne. Ruská armáda je uvízlá na Ukrajině a ztráty má obrovské. Ale co za pět let? To je jiná otázka. Ukrajinský generál Budanov říká, že dnes by Rusko na NATO nezaútočilo. Ale v budoucnu? Teoreticky ano. A není sám, kdo si to myslí.

Německý generál Breuer i prezident Zelenskyj tvrdí, že kolem roku 2029 může být Moskva zpět v kondici. A pokud by Čína zaútočila v roce 2027, jak varují američtí zpravodajci i bývalý šéf INDOPACOM Davidson, časování by bylo až příliš přesné.

„Stačí jen pohrozit“ – tak vypadá moderní válka

Znepokojivé na tom všem je, že Rusko ani Severní Korea by nemusely vůbec skutečně zaútočit. Stačí, aby vytvořily věrohodnou hrozbu. Rozmístí vojáky u hranic, provedou cvičení, budou rušit satelity nebo hrozit jadernou silou. Tomu se říká „šedá zóna“. A právě tahle šedá zóna by mohla Spojené státy oslabit víc než skutečný výstřel.

Zní to komplikovaně? Ano, ale právě tak dnes fungují moderní konflikty. Vyhrává ten, kdo donutí protivníka reagovat, přesouvat síly a dělat chyby. A pokud se USA budou muset připravit na válku s Ruskem, Severní Koreou i Íránem zároveň, jejich pozornost se rozdělí – a Čína může udeřit tam, kde už nebude kdo bránit.

Přesun přes Pacifik je noční můra

Americké velení přiznává, že přesun sil do Indo-Pacifiku je logisticky extrémně náročný. I kdyby neměli jiné starosti, není to otázka hodin ani dní. Pokud budou ale Spojené státy současně muset reagovat i na krize v Evropě nebo na Blízkém východě, obrana Tchaj-wanu se může zpožďovat. A v takovém případě už může být pozdě.

Ano, Trump slíbil, že během svého druhého období pošle Tchaj-wanu ještě víc zbraní než poprvé. Ministr obrany Pete Hegseth dokonce řekl, že „jakýkoliv pokus o dobytí Tchaj-wanu by měl devastující následky.“ Ale bez připravenosti, rychlého přesunu a jednotného velení by to nemuselo stačit.

Výzbroj, logistika, čas

Tento scénář není jistý. Ale je dostatečně pravděpodobný, aby ho NATO bralo vážně. Rutte, Breuer, Zelenskyj i americké zpravodajské služby mluví o stejném časovém rámci. Do roku 2029 může být Rusko zpět ve hře. A Čína? Ta podle všech známek zrychluje přípravy na útok už nyní.

Klíčem může být prevence. Posílená obrana Evropy, pevné spojenectví v Indo-Pacifiku a připravenost reagovat na šedou zónu, dřív než přeroste ve skutečný konflikt. Protože když se fronta rozšíří na dvě, nebo tři místa najednou, vítězství přestává být jistotou.