Co je to fluidní inteligence? Studie identifikuje oblasti mozku nezbytné pro rychlé myšlení

Fluidní inteligence je podle vědců určujícím faktorem lidského poznání. Pomáhá nám reagovat na neočekávané situace, formulovat nové myšlenky a pečlivě plánovat strategie úspěchu.

Studie ukazují, že vysoká fluidní inteligence předpovídá profesní prosperitu, sociální mobilitu, zdraví a dlouhověkost a koreluje také se silnějšími dalšími kognitivními schopnostmi, jako je paměť. Nový výzkum nyní zmapoval části mozku, které podporují naši schopnost rychle myslet, uvádí server Neuroscience News.

Vědci z University College London vysvětlují, že fluidní inteligence je klíčem k „aktivnímu myšlení“, což je soubor komplexních mentálních procesů, které se podílejí na abstrakci, inhibici, úsudku, pozornosti a vytváření strategií. Fluidní inteligenci používáme denně, například při řízení auta nebo organizaci večeře.

„Naše zjištění poprvé naznačují, že pravé čelní oblasti mozku jsou rozhodující pro funkce na vysoké úrovni, které se podílejí na fluidní inteligenci, jako je řešení problémů a uvažování,“ říká hlavní autorka studie profesorka Lisa Cipolottiová z neurologického ústavu UCL Queen Square Institute of Neurology v mediální zprávě.

Přestože se moderní věda do značné míry shoduje na tom, že fluidní inteligence je klíčovým aspektem toho, co nás dělá lidmi, stále není jasné, zda se jedná o jednu nebo o skupinu kognitivních schopností, a přesná povaha jejího vztahu k mozku je stále neznámá. Pro vědce je také poměrně obtížné tyto záležitosti studovat; aby mohli zjistit, které části mozku jsou pro určitou schopnost nezbytné, musí vědci studovat pacienty, u nichž tato část buď chybí, nebo je poškozená.

Tyto takzvané „studie mapující deficit lézí“ není snadné provádět. Dřívější studie proto využívaly především techniky funkčního zobrazování (fMRI), které nejsou zcela přesné a někdy mohou být zavádějící.

Mrtvice by mohla odhalit centra myšlení v mozku

Do tohoto nejnovějšího projektu, který vedli vědci z Institutu neurologie UCL Queen Square a Národní neurologické a neurochirurgické nemocnice UCLH, bylo zařazeno celkem 227 pacientů, kteří prodělali buď nádor na mozku, nebo mozkovou mrtvici v určité části mozku. Tým k tomu použil Ravenovu pokročilou progresivní matici (APM) – nejlépe osvědčený test fluidní inteligence.

APM obsahuje různé vizuální vzorové úlohy s více možnostmi volby, jejichž obtížnost se zvyšuje. Každý z problémů zobrazuje neúplný obrazec geometrických obrazců a žádá účastníky, aby vybrali chybějící část ze souboru několika možných variant.

Dále vědci představili nový přístup „mapování lézí“, který pomohl rozklíčovat složité anatomické vzorce běžných mozkových poranění, jako je například mrtvice. Autoři studie zvoleným přístupem přistupovali ke vztahům mezi oblastmi mozku jako k matematické síti obsahující sítě popisující tendenci oblastí být postiženy společně, a to buď v důsledku samotného procesu onemocnění, nebo v odrazu společné kognitivní schopnosti.

Tato strategie pomohla výzkumnému týmu oddělit mapu mozkových kognitivních schopností od vzorců poškození, což usnadnilo mapování různých částí mozku a určení, kteří pacienti si vedli hůře v úkolu fluidní inteligence v závislosti na svém poškození.

Poškození mozku potvrzuje, které oblasti se starají o myšlení

Výsledky ukazují, že výkonnost s poruchou fluidní inteligence byla většinou omezena na pacienty s poškozením pravé frontální oblasti, na rozdíl od širokého souboru oblastí rozmístěných po celém mozku. Vedle mozkových nádorů a mrtvice vědci často pozorovali podobné poškození u pacientů s řadou dalších neurologických onemocnění, jako je traumatické poškození mozku a demence.

„To podporuje použití APM v klinickém prostředí jako způsobu hodnocení fluidní inteligence a identifikace dysfunkce pravého čelního laloku,“ uzavírá profesor Cipolotti.

„Náš přístup kombinující nové mapování lézí a deficitů s podrobným zkoumáním výkonu APM u velkého vzorku pacientů poskytuje zásadní informace o nervovém základu fluidní inteligence. Větší pozornost věnovaná studiu lézí je nezbytná k odhalení vztahu mezi mozkem a poznáním, který často určuje způsob léčby neurologických poruch.“

Zdroj: neurosciencenews.com, redakce