Dítě z minulého století: Embryo staré 31 let dalo život novému člověku

V roce 1994 bylo zamraženo embryo. A v roce 2025 z něj přišlo na svět zdravé dítě. Malý Thaddeus z amerického státu Ohio se tak stal symbolem toho, co všechno dnes medicína dokáže. Ale také připomínkou, že vědecký pokrok vždy přináší nové otázky – a zdaleka ne jen technické.

Takže jak je možné, že se dnes rodí děti z genetického materiálu starého přes tři dekády? A co to znamená pro budoucnost rodičovství? Lindsey a Tim Pierceovi si nešli pro zápis do Guinnessovy knihy. Chtěli prostě založit rodinu. A když narazili na možnost tzv. adopce embrya, rozhodli se ji využít. Kontaktovali křesťanskou organizaci, která tyto případy zprostředkovává, a dostali nabídku embrya, které vzniklo v roce 1994.

Podle serveru MIT Technology Review, který o celém případu informoval jako první, se embryo dostalo k Pierceovým díky původní dárkyni Lindě Archerdové. Ta v devadesátých letech podstoupila IVF, ze kterého vznikla čtyři embrya. Jedno použila pro vlastní těhotenství – a narodila se jí dcera. Zbylá tři byla uložena do zmrazeného „čekání“.

Trvalo přes 30 let, než jedno z nich dostalo šanci na život. A když se Thaddeus narodil, Archerdová v něm okamžitě poznala vlastní geny. „Vypadal úplně jako moje dcera, když byla malá,“ popsala pro server Guardian.

Jak dlouho vlastně embryo vydrží?

Možná vás napadne: může embryo opravdu „přežít“ tři dekády zmrazení? Odpověď zní: ano – pokud bylo uchováno správně. Embrya se mrazí metodou kryoprezervace, obvykle při teplotách kolem -196 °C v tekutém dusíku. V takovém prostředí se zastaví veškeré biologické procesy. Čas se pro embryo doslova zastaví.

Ale i přesto zůstávají dlouhodobě uložená embrya spíše výjimkou. Většina klinik upřednostňuje embrya mladší než 10 nebo 15 let. Dlouhodobé skladování totiž s sebou nese rizika – a nejen technická, ale i právní a etická.

Genetika nezapomíná

V USA neexistuje jednotná právní úprava pro darování embryí. Pravidla se liší stát od státu. Většinou ale platí, že dárce se vzdává všech rodičovských práv. Embryo pak může být přeneseno do dělohy úplně cizí ženy.

Přesně to se stalo i v tomto případě. Archerdová měla určité představy – chtěla, aby embryo získal bělošský křesťanský pár. Organizace její přání splnila. A tak se genetické dítě Archerdové narodilo v úplně jiné rodině – o celou generaci později.

Fotka Thaddeuse, kterou Archerdová dostala od Lindsey Pierceové, okamžitě vyvolala vlnu emocí. Malý chlapec se podobal své biologické sestře do nejmenších detailů. A to i přesto, že je mezi nimi třicetiletý rozdíl. Je to ukázka síly genetiky. Dítě vyrůstá v jiné rodině, v jiné době – ale jeho původ je nezpochybnitelný.

A co etika?

Zatímco lékaři řeší, zda embryo přežilo zmrazení, společnost se ptá: je správné přivést na svět dítě z tak dávného biologického materiálu? Mělo by mít právo znát svůj původ? Jak se s tím jednou vyrovná, až zjistí, že jeho sestra je o generaci starší a má vlastní dítě?

Na tyto otázky dnes ještě neexistují jasné odpovědi. Ale s rostoucím počtem podobných případů se stanou velmi aktuálními.

Budoucnost rodičovství? Možná už je tady

Jak upozornil server MIT Technology Review, pokud se nezmění současné trendy (klesající kvalita spermií, vyšší věk rodičů), může být do roku 2045 většina dětí počata uměle. Embrya tak budou nejen výsledkem, ale i nástrojem plánovaného rodičovství. A některá z nich budou čekat na své „probuzení“ roky, možná desetiletí.

Thaddeus je tak nejen dítětem z lásky, ale i dítětem budoucnosti. Narodil se díky technologii, která překonala čas. A i když jeho příběh vypadá výjimečně, podobné případy budou přibývat. Zatím je to medicínský unikát. Ale kdo ví – za pár let to může být nový standard.