Edgley Optica předběhl svou dobu. Zvládne to, co vrtulník, ale za třetinu ceny

Letoun Edgley EA-7 Optica je jeden z nejpodivnějších, ale zároveň nejpraktičtějších letadel, jaké kdy vzniklo. Tento stroj se zcela vymyká běžným kategoriím.

Není to ani klasické letadlo, ani helikoptéra. Je to vlastně něco mezi – vzdušný hybrid, který měl nabídnout to nejlepší z obou světů: nízkou cenu, jednoduchý provoz a schopnost dlouhodobého pozorování z výšky. A i když se může na první pohled zdát, že jde jen o další podivný experiment z letecké historie, realita je trochu jiná. Optica nebyla jen odvážná – ona dávala smysl.

Když se dnes podíváme na moderní trendy – od dronů po ultralehká letadla – najednou zjistíme, že Optica možná přišla až příliš brzy. Už v 80. letech nabízela to, co dnes hledají bezpečnostní agentury, geodeti nebo záchranáři: levný, tichý, dlouhodobě letuschopný stroj pro dohled, průzkum a mapování.

A navíc s náklady, které se ani vzdáleně nepřibližují vrtulníkům. Co bylo cílem? Nahradit drahé a složité helikoptéry něčím dostupnějším. Co z toho vzešlo? Letoun, který vypadal jako z jiného světa, ale přitom měl naprosto pozemskou logiku.

Kabina jako z kosmické lodi

Představte si, že sedíte v prosklené kabině, která je úplně vepředu letadla. Vidíte do stran, dolů, dopředu – skoro jako kdybyste se vznášeli v bublině. Přesně toto nabízí kabina Edgley Optica. Díky panoramatickému výhledu o 270 stupních a téměř svislému pohledu dolů je tato mašina ideální na pozorování, hlídkování nebo třeba mapování terénu.

Za kabinou se nachází to, co dělá Opticu opravdu netradiční: velký dmychadlový ventilátor, umístěný v kruhovém tunelu. Vypadá to zvláštně? Ano. A funguje to skvěle. Tichý chod, plynulý tah a vyšší bezpečnost při nízkém letu. V porovnání s klasickými vrtulemi – jasná výhoda.

Pomalá, tichá a neúnavná

Optica rozhodně není žádný rychlík. S „maximálkou“ 212 km/h a cestovní rychlostí 174 km/h se nikam nežene. Ale to ani nemusí. Co je důležité? Vytrvalost. A té má víc než dost. Až 8 hodin ve vzduchu a dolet přes 1000 kilometrů z ní dělají skvělého průzkumníka.

Uvnitř je místo pro pilota a dva pasažéry. Takže ideální posádka na letecký dohled nebo hlídání dopravní situace. A to nejlepší? Třetinové provozní náklady oproti běžným vrtulníkům.

Proč jich není víc?

V roce 1983 stála Optica jen 65 000 dolarů, což tehdy znamenalo přibližně 1,36 milionu korun. Na letadlo to zní skoro až podezřele levně. A i když bychom dnes kvůli inflaci museli sáhnout hlouběji do kapsy – přibližně 206 000 dolarů, tedy kolem 4,3 milionu korun – pořád je to částka, která v porovnání s běžným vrtulníkem vypadá jako výprodej. Bell 206 JetRanger? Ten vás klidně vyjde na troj- až čtyřnásobek.

Výrobce měl v plánu rozjet sériovou výrobu – 200 kusů. Jenže ouha – došly peníze. Nakonec se podařilo dokončit jen 22 letadel, jedno zůstalo rozestavěné. A i když se to může zdát jako neúspěch, většina z těchto strojů je dodnes provozuschopná. Používají se hlavně na civilní účely – od mapování po dohledové lety.

Byl příliš napřed?

Kdyby se tento koncept zrodil o dvacet let později, možná by dnes Optica létala nad každým větším městem. Doba jí ale zkrátka nepřála. Drony tehdy neexistovaly, peněz nebylo dost a výrobce narazil na klasický problém – i geniální myšlenka potřebuje silné zázemí.

A tak Optica zůstává spíš raritou, o které se mluví mezi leteckými nadšenci a v hangárech leteckých muzeí. Ale zároveň zůstává i důkazem, že i s minimem prostředků můžete vytvořit něco, co funguje, dává smysl a pořád inspiruje. Tak co, dali byste šanci letadlu, které sice vypadá jako z jiné planety, ale umí ve vzduchu vydržet celé hodiny?