Evropa už nečeká. Rusko si musí zvyknout na naši přítomnost ve vzduchu

Polské nebe nebývalo místem, kam by NATO posílalo stíhačky. Jenže časy se mění. Když se během jediného dne objevilo nad Polskem devatenáct ruských dronů, přestalo jít o varování. Byl to vzkaz. A odpověď přišla rychle – hlídkující letouny, alianční součinnost a britské Typhoony připravené chránit vzdušný prostor spojenců. Tentokrát už ne na papíře, ale přímo ve vzduchu.

Představte si to – je běžný den, obloha je jasná, ale na radarové obrazovce se objevuje něco, co tam nemá být. Ne jeden, ne dva, ale hned devatenáct dronů. A ne nad východní Ukrajinou, ale přímo nad územím Polska, členského státu NATO. Podle oficiální zprávy britské vlády z 15. září se incident odehrál během jediného dne. To už není provokace. To je test.

Otázka zní: kdo si co nechá líbit? A odpověď přišla poměrně rychle – aktivovaly se systémy protivzdušné obrany Patriot, do vzduchu šly stíhačky a rozjela se mezinárodní koordinace. Do akce se zapojili i Rumuni. Jejich ministerstvo obrany oznámilo, že dvojice F-16 zachytila dron, který překročil hranici z Ukrajiny. Jinými slovy – ta „hra“ se nehraje jen nad jedním státem.

Když hlídku vede Chaos, není to náhoda

Možná to zní jako volací znaky z válečného filmu, ale Chaos 1-1 a Chaos 1-2 jsou skutečné britské stíhačky, které vzlétly 19. září z letecké základny RAF Coningsby. Doprovod jim dělal tankovací letoun Voyager, protože cesta na východ Aliance není krátká. Ale i když jsou stroje fyzicky pořád ve Spojeném království, za 90 minut jsou tam, kde je třeba.

Díky tankování za letu zvládnou přímý přesun a následnou hlídku bez zbytečného mezipřistání. Jakmile dorazí do oblasti, začíná ta pravá práce. Moderní senzory, radarové systémy, infračervené sledování – to vše má jediný cíl: včas detekovat hrozbu. A když je potřeba, Typhoony vytáhnou své trumfy: střely ASRAAM s infračerveným naváděním.

Evropa nesleduje, ale koná

Zajímavé je i to, kdo v celé operaci hraje hlavní roli. Není to tentokrát Washington. Spojené státy sice poskytují podporu a zázemí, ale iniciativy se chopily evropské země. Vedle Británie jsou ve vzduchu i Němci, Francouzi a Dánové. A to není náhoda – Evropa ukazuje, že umí jednat sama.

Britský premiér Keir Starmer byl ve svém vyjádření jasný: toto je přímá hrozba evropské bezpečnosti. A jeho slova podtrhl i polský premiér Donald Tusk, který situaci označil za „nejvážnější od druhé světové války“. Silná slova? Možná. Ale stačí se podívat na počet incidentů – a je jasné, že nejde o přehánění.

Možná si říkáte: drony, to přece nejsou stíhačky. Ale o to právě jde. Drony dnes dokážou nést výbušniny, sbírat zpravodajské informace nebo provokovat. A v tomto případě byl poměr sestřelených a nezasahovaných opravdu alarmující – z devatenácti se podařilo zničit jen tři až čtyři. A to je výsledek, který v Bruselu nikoho netěší. Právě proto NATO reaguje navýšením počtu hlídek, rozšiřováním zón dohledu a zintenzivněním spolupráce mezi členskými státy. Už to není jen o reakci, ale o prevenci.

Hlídkovat znamená ukázat sílu

Nasazení aliančních letadel má i jiný význam než jen čistě vojenský. Je to signál. Vzkaz, který míří přímo do Moskvy. A zní jasně: víme o vás, sledujeme vás a jsme připraveni.
Letouny, které dnes krouží nad Polskem nebo Rumunskem, nejsou určené k útoku. Jsou tam, aby ukázaly připravenost.

Aby nepřítel věděl, že jakýkoli další pokus o narušení bude mít odezvu. Ne kulky, ale přítomnost – to je dnešní forma odstrašení. A funguje to. Moderní války se nevedou jen zbraněmi, ale i vizibilitou. Vojáci ve vzduchu jsou dnes stejně důležití jako diplomaté za stolem.

Bude z toho nový standard?

NATO už v tuto chvíli plánuje, že operace „Eastern Sentry“ nebude jednorázová. Pokud se osvědčí – a všechno tomu nasvědčuje – stane se z ní trvalá složka obrany východního křídla. Možná ne s každodenní přítomností stejných letounů, ale s pravidelnými rotacemi, cvičeními a přímou koordinací.

A co to znamená pro nás ostatní? Že válka na Ukrajině sice probíhá na konkrétním území, ale její stín dopadá mnohem dál. A že státy, které ještě nedávno spoléhaly na klid, dnes hledí k obloze s větší pozorností.

To nejdůležitější možná teprve přijde

Toto není uzavřený příběh. Ani nemůže být. Situace na východě Evropy se mění ze dne na den – někdy nenápadně, jindy velmi hlasitě. Co dnes vypadá jako incident, může být zítra vzorem pro novou taktiku. A drony? Ty jsou jen jedním článkem celé hrozby. Přesně proto si NATO nemůže dovolit luxus nečinnosti.

Dává jasně najevo, že vzdušný prostor členských států není prázdným pojmem ve smlouvě, ale konkrétním územím, které je připraveno chránit – klidně i v reálném čase. A možná právě to je nejsilnější vzkaz, který operace „Eastern Sentry“ vysílá: že Aliance ještě nespí. A že její nebe rozhodně nezůstane bez dozoru.