Letecký komplet Mistel, německá odvetná zbraň z druhé světové války, umožňoval ničení velkých pozemních a námořních cílů.
Název tohoto zařízení znamená doslova jmelí, ale můžeme se setkat i s jinými výrazy. Konstrukce sledovala stejné cíle jako japonští letci kamikadze, s tím rozdílem, že útoky s její pomocí nevedly k úmrtí pilotů. Jak uvádí server Fandom, Mistel byl založen na dvou letadlech postavených na sobě. Větší stroj (bombardér), který byl dole, byl zbaven posádky a většiny vybavení. Fungoval jako okřídlený bombardér, jehož úkolem bylo zasáhnout určený cíl. Pilot byl v menším a lehčím letounu, který působil jako nosič této zbraně.
Na archivních fotografiích, které se dochovaly do dnešních dnů, můžeme vidět jeden příklad tohoto designu, který získali Američané na konci války. Stroj se obecně skládal ze dvou předních letounů Luftwaffe – stíhačky Focke-Wulf Fw 190 a víceúčelového stroje Junkers Ju 88.
Hitlerovo smrtící jmelí
Projekt Mitel byl vyvinut v továrně Junkers v roce 1941. Schéma fungování této zbraně se v mnohém podobalo tomu, co Japonci zavedli v závěrečné fázi války v Tichomoří – myšlenkou bylo zasáhnout letadlem velký cíl, například loď. Vyprázdněný vnitřek většího stroje byl navíc naplněn silnými výbušninami, aby se zvýšila síla úderu.
Po přiblížení k cíli na něj pilot namířil „okřídlenou bombu“, která se oddělila od soupravy a odletěla. Významné je, že spodní stroj pak autonomně sledoval nepřátelský cíl a plnil stejné funkce jako dnešní řízené střely. Přestože se Němcům podařilo vytvořit mnoho slibných prototypů této zbraně, do sériové výroby se dostalo jen několik málo kusů.
To, co umožnilo použití dvou letadel v této konfiguraci, byl zaměřovač. Ačkoli byl Mistel navržen pro automatické navádění bombardérů na cíl, tato myšlenka se osvědčila i pro létající bomby. Významné bylo, že němečtí konstruktéři použili kombinaci kormidel obou letadel, takže pilot sedící v lehčím letadle mohl ovládat stíhačku i bombardér současně.
Kde se takový nápad vzal?
Plán na vytvoření této neobvyklé zbraně vycházel z problémů, které provázely Třetí říši téměř po celou druhou světovou válku. Němcům se sice podařilo vyvinout pár dálkových letadel, ale strategické letectvo prakticky neměli. Mistel jim umožnil tuto mezeru zaplnit.
Konstrukce, která byla vyvinuta v továrně Junkers, se vyznačovala velkým doletem, což vytvářelo určitou náhradu za strategickou zbraň. Bylo to způsobeno tím, že při letu k cíli Mistel spotřeboval palivo, které nesl těžší letoun, a po provedení útoku měl pilot lehčího stroje stále plné nádrže. Navíc se útoku zúčastnil pouze jeden pilot namísto celé posádky, což vyřešilo problém s nedostatkem personálu a umožnilo, aby se více letců věnovalo jiným misím.
Soupravy měly být použity mimo jiné v operaci Železné kladivo, která zahrnovala údery proti sovětským průmyslovým zařízením na řekách Volha a Don. Přes všechny pokusy se však tento plán nikdy nepodařilo uskutečnit.
Ačkoli Němci nikdy neprovedli hromadné útoky s využitím Mistelů, mohli je použít při malých náletech na spojenecké invazní síly, které se vylodily v Normandii, a při úderech na Varšavu v dubnu 1945. Mistely byly bezpochyby zajímavou zbraní, ale jejich role během globálního konfliktu se ukázala jako zanedbatelná. Hlavní nevýhody Mistelů spočívaly v jejich nízké rychlosti, omezené přesnosti a nutnosti obětovat drahý letoun, který se v této konfiguraci stal zbraní na jedno použití. Soupravy postupně ztrácely na významu, protože Němci vyvinuli úspěšné řízené střely.
Zdroj: militaryfactory.com, military-history.fandom.com, redakce