Jaderná dědictví USA: Spad v mléce, půdě i tělech lidí po celá desetiletí

Stačil jeden film a staré debaty jsou zpět. Netflixový hit „Dům plný dynamitu“ rozvířil zájem o jaderné zbraně. A jakoby to nestačilo, Donald Trump přišel s prohlášením, že by USA měly znovu testovat jaderné hlavice.

Překvapení? Pro mnohé rozhodně. Poslední test totiž proběhl před více než třemi dekádami – v roce 1992. Od té doby klid. Ale co všechno vlastně takový jaderný test obnášel? A proč s tím USA přestaly? Je to jen o politice, nebo šlo i o zdraví lidí a životní prostředí?

Trinity: začátek atomového věku

Byl červenec 1945. V poušti v Novém Mexiku došlo k výbuchu, který navždy změnil svět. Test Trinity – první jaderná exploze vůbec – byl výsledkem tajného Projektu Manhattan. Vedli ho vědec J. Robert Oppenheimer a generál Leslie Groves. A výsledek? O pár týdnů později skončila druhá světová válka po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Ale to byl teprve začátek. Následovala celá série dalších testů, celkem jich USA provedly přes 1 000. Exploze v poušti, nad oceánem, ve vzduchu i pod zemí. Některé bomby visely na věžích, jiné padaly z letadel, a některé byly vypuštěny do vesmíru. Ano, čtete správně – testovalo se i ve vesmíru.

Jedním z nejznámějších experimentů byl Starfish Prime. Roku 1962 odpálila armáda jadernou hlavici ve výšce 400 kilometrů nad Tichým oceánem – tedy tam, kde dnes krouží Mezinárodní vesmírná stanice. Co to udělalo? Výboj poškodil elektroniku na Havaji, obloha zářila jako polární záře. Fascinující – a děsivé zároveň.

Konec výbuchů na povrchu

Radioaktivní spad, který unášel vítr desítky až stovky kilometrů od míst výbuchů, začal být zkrátka neudržitelný. Lidé si kladli otázky: Co dýcháme? Co pijeme? A může toto vůbec skončit dobře? Obavy rostly a tlak na změnu sílil. Nakonec to vedlo k zásadnímu rozhodnutí – v roce 1963 Spojené státy a Sovětský svaz podepsaly dohodu, která nadzemní jaderné testy definitivně zakázala.

Od té chvíle se bomby odpalovaly už jen pod zemí – v nevadské poušti, v Coloradu, na Aljašce nebo třeba v Mississippi. Podzemní testy sice minimalizovaly znečištění ovzduší, ale nebyly zcela bez následků. Objevily se pukliny v zemi, unikající plyn a kontaminace podzemních vod.

Jaderný prach v mléce a kostech

To nejhorší na jaderných testech často vůbec nevidíte. Žádný kouř, žádný hluk – jen mikroskopické částice, které se tiše šíří vzduchem, prosakují do půdy, do vody… a pak už je jen otázkou času, kdy skončí tam, kde nechceme – v našem jídle, mléce, nebo rovnou v těle. Největší potíž? Tyto částice se usazují. Ve štítné žláze, v kostech, v orgánech. A tam dokážou napáchat škody – od poruch DNA až po rakovinu a další vážná onemocnění.

Vědci s odstupem zjistili, že stopy po jaderných testech najdeme napříč celými Spojenými státy. A nejen tam. Některé radioaktivní izotopy se zvládly dostat až na opačnou stranu planety. Nenápadné, ale mimořádně nebezpečné.

Rok, který uzavřel atomové pokusy

Rok 1992 se zapsal jako zlomový. Tehdy Spojené státy provedly svůj úplně poslední jaderný test – a od té doby ticho. Prezident George H. W. Bush tehdy rozhodl, že už žádné další výbuchy nebudou. Vyhlásil moratorium, které mělo být dočasné.

Jenže pak nastoupil Bill Clinton a rozhodl se to pojistit – podepsal Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek. A i když ji americký Senát dodnes oficiálně neratifikoval, USA se jí v praxi drží. Jako by všichni pochopili, že hranice byla dosažena.

Ale co teď? Válka na Ukrajině, testy v Rusku, nové technologie… svět není klidný. A ozývají se hlasy, že by testování mělo pokračovat. Jenže právě historie ukazuje, že jaderné výbuchy přinášejí víc než jen výzkumná data. Přinášejí i nemoci, kontaminaci a neklid mezi státy.

Znovuzavedení testování by byl krok, který by vyvolal řetězovou reakci – možná nejen doslova. Jaderné zbraně nikdy nebyly jen technologií. Jsou symbolem moci, strachu a rovnováhy. A jejich testování? To už svět poznal. A poznal také, že hranice, kterou jednou překročíte, se těžko vrací zpět.