Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.
V úterý 14. června jste mohli za soumraku pozorovat jahodový superměsíc, poslední jarní úplněk a zároveň největší, nejjasnější a nejlepší superměsíc v roce.
Tradiční názvy úplňků pocházejí z různých míst a historických období, včetně indiánských, koloniálních amerických a evropských zdrojů.
Úplněk, který připadá na červen, se běžně označuje jako „jahodový superměsíc“. Toto označení pochází od původních obyvatel Ameriky. Je to proto, že červen je v Severní Americe tradičně obdobím, kdy jsou divoké jahody připraveny ke sklizni.
Jiné indiánské národy dávaly červnovému úplňku různá jména, například Kvetoucí měsíc (Anishinaabe), Zelený kukuřičný měsíc (Cherokee), Hoerův měsíc (západní Abenaki), Měsíc zrození (Tlingit), Měsíc kladení vajec nebo Měsíc líhnutí (Cree).
O superměsíci se říká, že nastává, když se náš Měsíc na své eliptické dráze nejvíce přiblíží k Zemi, zatímco je ve fázi úplňku. Vypadá tedy o něco větší a jasnější než obvykle. Rozdíl je velmi malý, superměsíc se jeví jen asi o 14 % větší než nejmenší úplněk v roce.
Zdánlivě velká velikost vycházejícího Měsíce v úplňku je způsobena tzv. měsíční iluzí. Ať už pozorujete Měsíc v úplňku vycházející za stromem, mezi budovami nebo nad střechami domů, náš mozek je porovnává s velikostí Měsíce. Váš mozek vytváří dojem, že Měsíc je obrovský. Je to optický klam, který trvá jen několik minut, když je Měsíc blízko obzoru.
„Superměsíc“ je populární termín označující úplněk nebo novoluní, které nastane, když se náš satelit nachází blízko svého perigea, tedy v 90 procentech své minimální vzdálenosti od Země.
Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.
