Jak u vašich koček odlišit hru od boje: Zde je praktický návod

Kočky se rády perou, je to jedna z nejčastějších forem hry, ale jak má majitel vědět, kdy to má brát vážně, když se hranice mezi bezstarostným pošťuchováním a agresivním útokem pod tou spoustou chlupů tak snadno stírá?

Vědci se v rámci nové studie rozhodli prozkoumat chování, které se nejčastěji vyskytuje mezi kočkami, které si hrají, a těmi, které se agresivně perou, aby to zjistili. Chtěli oddělit drsnou hru od skutečné agresivity. Jak uvádí server Science Alert, rozlišit tyto dvě hry může být ještě složitější, když se prolnou, například když si dvě kočky hrají, ale pak se jeden z účastníků rozhodne, že už se na to necítí, a začne být skutečně agresivní. Tvrdí však také, že stojí za to pokusit se zmatkem proplést, abychom byli schopni poskytnout našim svárlivým kočkovitým šelmám tu nejlepší péči.

„Úspěšná interpretace sociálních interakcí mezi kočkami je důležitou součástí plnění standardů pro pohodu koček žijících ve společné domácnosti s více kočkami a pomáhá snižovat riziko dalších nežádoucích projevů chování, jako je například problém se znečišťováním domácnosti,“ vysvětlují autoři. „Jedním z nejpřehlíženějších problémů, který často znepokojuje majitele, je zřejmě rozlišení hrubé a hravé sociální hry od agonistické interakce mezi kočkami. Zdá se, že mezi hravou a agonistickou agresí mezi kočkami existuje neostrá hranice.“

Aby získali jasnější představu o mnoha typech kočičích bitek, pozorovali 105 interakcí mezi kočkami a rozdělili je do tří kategorií – hravé, středně agresivní nebo agonistické. O kategorizaci rozhodovali dvěma způsoby. Zaprvé vědci sledovali četnost a délku trvání šesti klíčových prvků chování a zadruhé je posuzovali odborníci na chování koček.

Výsledky ukázaly, že mezi skupinami hravých, středně agresivních a agonistických interakcí se nejen shodovalo chování, ale že také oba přístupy ke kategorizaci jednotlivých interakcí dospěly k podobným výsledkům. To znamená, že byli schopni identifikovat společné chování koček, které si hrály pro zábavu, těch, které byly někde uprostřed, a těch, které to myslely vážně.

Kočky, které si hrají, měly tendenci se zapojovat hlavně do zápasů, ale když se situace zvrtla, častěji se objevovalo chování jako pronásledování a vokalizace. Ty, které se v meziskupinách falešně rvaly, měly tendenci více napodobovat chování hravé skupiny, i když vykazovaly znaky jak hravých, tak agonistických kočičích párů.

„Naše zjištění poskytují cenné praktické důkazy, které mohou majitelům pomoci odhalit příznaky napětí mezi kočkami v jeho počátečních fázích,“ uzavřeli autoři. „Lze očekávat, že včasné odhalení a předvedení odborníkovi na klinické chování povede s větší pravděpodobností k úspěšnému zvládnutí vztahu a předejde závažným problémům, které by mohly vést ke zřeknutí se jedné nebo obou koček a/nebo k jejich eutanazii.“

Zdroj: sciencealert.com, redakce