Kdy zemře Slunce? Přežijí živé organismy bez slunečního tepla?

Slunce má na zeměkouli velký vliv, protože řídí počasí, oceánské proudy, roční období a klima a umožňuje život rostlin prostřednictvím fotosyntézy. Vědci se již dlouho zajímají o historii a zánik této obří hvězdy. Kdy však Slunce skutečně zanikne?

Podle časopisu National Geographic se Slunce začalo formovat z molekulárního mraku (tvořeného převážně vodíkem a heliem) přibližně před 4,5 miliardami let. Molekulární mrak se vznítil, když se s ním srazila rázová vlna blízké supernovy. Zemi a Slunce dělí přibližně 150 milionů kilometrů.

Podle serveru ScienceAlert se Slunce stane červeným obrem přibližně za 5 miliard let. Vnější vrstvy hvězdy nakonec obklopí naši planetu, jak se jádro hvězdy bude smršťovat a přibližovat k oběžné dráze Marsu. Tedy pokud tam ještě bude.

Slunce zemře za 8 miliard let, ale Země pravděpodobně zemře jako první

Časopis Universe Magazine s odvoláním na Evropskou kosmickou agenturu uvedl, že Slunce dosáhne své maximální teploty zhruba za 8 miliard let. Poté bude rychle chladnout a zvětšovat se, až se nakonec za 10-11 miliard let promění v červeného obra. Poté Slunce zapadne a promění se v křehkého bílého trpaslíka.

Přibližně za miliardu let se Slunce zjasní a zahřeje o 10 %. Ačkoli se 10 % nemusí zdát jako mnoho, po 2-3 miliardách let ohřejí Zemi natolik, že na ní již nebude možné žít. Země bude fyzicky existovat i poté, ale její povrch bude horký a bez života.

Slunce naši planetu nepřežije. Planeta bude pohlcena naší hvězdou, protože atmosféra našeho Slunce se v důsledku přeměny v rudého obra rozšíří. V jiné zprávě National Geographic bylo zmíněno, že živé organismy by bez slunečního tepla nepřežily. Konkrétně se v článku uvádělo, že Země by bez slunečního tepla zmrzla.

Jak tato obří hvězda zemře

Podle výzkumu Manchesterské univerzity z roku 2018, při kterém bylo použito počítačové modelování, naše Slunce s největší pravděpodobností skončí jako planetární mlhovina, a nikoli jako bílý trpaslík, jak je tomu u 90 % ostatních hvězd.

Jeden z autorů výzkumu, astronom Albert Zijlstra z Manchesterské univerzity ve Velké Británii, vysvětlil, že když hvězda umírá, vyvrhne do vesmíru hmotu plynu a prachu. Uvedl, že tato hmota může obsahovat až polovinu hmotnosti hvězdy. V ní je odhaleno jádro hvězdy; v této fázi existence hvězdy jí dochází palivo a nakonec se před smrtí “vypne“.

Podle astronoma je toto krátké období v astronomii obdobím, kdy zahřáté jádro způsobuje, že vyvržená hmota asi 10 000 let zářivě bliká. Právě díky tomu je podle něj planetární mlhovina pozorovatelná. Některé hvězdy jsou tak zářivé, že mohou být viditelné ze vzdálenosti desítek milionů světelných let, zatímco samotná hvězda by byla příliš slabá na to, aby byla vidět.

Zdroj: sciencealert.com, redakce