Kdysi dřímající magnetar vyzařuje podivně polarizované světlo

Magnetary jsou neutronové hvězdy se silným magnetickým polem. Doktorka Manisha Calebová ze School of Physics objevila s astronomy CSIRO jeden z nejsilnějších objevených magnetarů (XTE J1810-197) a ten zcela neodpovídá stávající teorii.

Astronomové využívající radioteleskop Murriyang, který je součástí CSIRO v Parkes NSW, objevili neobvyklé rádiové pulsy z dříve spící hvězdy se silným magnetickým polem.

Magnetary jsou typem neutronových hvězd a nejsilnějšími magnety ve vesmíru. Tento magnetar, vzdálený zhruba 8000 světelných let, je také nejblíže Zemi.

Většina magnetarů vyzařuje polarizované světlo, avšak světlo, které vyzařuje tento magnetar, je kruhově polarizované, takže se zdá, že se světlo při pohybu prostorem spirálovitě stáčí.

Doktor Marcus Lower, postdoktorand australské národní vědecké agentury CSIRO, vedl výzkum a uvedl, že výsledky jsou nečekané a zcela bezprecedentní.

„Na rozdíl od rádiových signálů, které jsme pozorovali u jiných magnetarů, tento vysílá obrovské množství rychle se měnící kruhové polarizace. Něco takového jsme ještě nikdy neviděli,“ řekl doktor Lower.

Spoluautorka doktorka Manisha Calebová ze School of Physics a University of Sydney Institute for Astronomy uvedla, že studium magnetarů umožňuje nahlédnout do fyziky intenzivních magnetických polí a prostředí, které vytvářejí.

„Signály vyzařované tímto magnetarem naznačují, že interakce na povrchu hvězdy jsou složitější než dosavadní teoretická vysvětlení,“ řekla.

Detekce rádiových pulsů z magnetarů je již velmi vzácná: XTE J1810-197 je jednou z mála známých hvězd, které je produkují. I když není jisté, proč se tento magnetar chová tak odlišně, tým má představu.

„Naše výsledky naznačují, že nad magnetickým pólem magnetaru se nachází přehřáté plazma, které funguje jako polarizační filtr,“ řekl doktor Lower. „Jak přesně to plazma dělá, je třeba ještě zjistit.“

XTE J1810-197 poprvé vyzařovala rádiové signály v roce 2003. Poté se na více než deset let odmlčely. V roce 2018 signály opět zachytil Lovellův teleskop Manchesterské univerzity na observatoři Jodrell Bank a rychle na něj zareagoval teleskop Murriyang na observatoři Parkes, který je od té doby pro pozorování rádiových emisí magnetaru klíčový.

Dalekohled na Wiradjuri Country je vybaven špičkovým přijímačem s ultraširokým pásmem. Přijímač byl navržen inženýry CSIRO, kteří jsou světovou špičkou ve vývoji technologií pro radioastronomické aplikace.

Přijímač umožňuje přesnější měření nebeských objektů, zejména magnetarů, protože je vysoce citlivý na změny jasnosti a polarizace v širokém rozsahu rádiových frekvencí.

Studium takových magnetarů umožňuje nahlédnout do řady extrémních a neobvyklých jevů, jako je dynamika plazmatu, záblesky rentgenového a gama záření a potenciálně i rychlé rádiové záblesky.

Zdroj: FundgatesUniversity of Sydney, redakce