Mars rover NASA Curiosity má i po 10 letech od přistání stále energii
Navzdory známkám opotřebení se neohrožená sonda chystá zahájit novou vzrušující kapitolu své mise, když vystoupá na horu na Marsu.
Před deseti lety spustil jetpack rover NASA Curiosity na rudou planetu a zahájil tak pátrání tohoto výzkumného vozítka velikosti SUV po důkazech, že před miliardami let byly na Marsu podmínky potřebné k životu mikroskopických živočichů.
Od té doby Curiosity ujel téměř 29 km a vystoupal o 625 m, když zkoumal kráter Gale a úpatí hory Mount Sharp v něm. Rover analyzoval 41 vzorků hornin a půdy a spoléhal se na sadu vědeckých přístrojů, aby zjistil, co prozrazují o skalním sourozenci Země. A to přimělo tým inženýrů vymyslet způsoby, jak minimalizovat opotřebení a udržet rover v chodu. Mise roveru Curiosity byla nedávno prodloužena o další tři roky, což mu umožňuje pokračovat v důležitých astrobiologických misích NASA.
Bylo to rušné desetiletí. Curiosity studoval oblohu Rudé planety a pořizoval snímky zářících mraků a plujících měsíců. Radiační senzor vozítka umožňuje vědcům měřit množství vysokoenergetického záření, kterému by byli budoucí astronauti na povrchu Marsu vystaveni, a pomáhá tak NASA zjistit, jak je udržet v bezpečí.
Nejdůležitější však je, že Curiosity zjistil, že v kráteru Gale byla po dobu nejméně desítek milionů let přítomna kapalná voda a chemické stavební kameny a živiny potřebné pro život. V kráteru se kdysi nacházelo jezero, jehož velikost v průběhu času klesala a klesala. Každá vyšší vrstva na hoře Mount Sharp slouží jako záznam novějšího období životního prostředí na Marsu.
Nyní neohrožený rover projíždí kaňonem, který označuje přechod do nové oblasti, o níž se předpokládá, že vznikla při vysychání vody, která po sobě zanechala slané minerály zvané sírany.
Jak udržet rover v provozu
Jaké je tajemství Curiosity, že si ve svých deseti letech udržuje „aktivní životní styl“? Samozřejmě tým stovek obětavých inženýrů, kteří pracují jak osobně v JPL, tak na dálku z domova. Katalogizují každou prasklinu v kolech, testují každý řádek počítačového kódu před jeho odesláním do vesmíru a vrtají do nekonečných vzorků hornin na dvoře JPL na Marsu, aby zajistili, že Curiosity bude moci bezpečně dělat totéž. Aby se minimalizovalo poškození kol, dávají inženýři pozor na zrádná místa a na pomoc vyvinuli také algoritmus kontroly trakce.
Podobný přístup zvolil tým i k řízení pomalu klesajícího výkonu roveru. Curiosity se spoléhá spíše na baterii s dlouhou životností poháněnou jadernými zdroji než na solární panely, aby se mohlo pohybovat dál. Jak se plutoniové granule v baterii rozpadají, vytvářejí teplo, které rover přeměňuje na energii. Kvůli postupnému rozpadu pelet rover nedokáže za den udělat tolik práce jako během prvního roku.
Díky pečlivému plánování a inženýrským zásahům má tým všechny předpoklady, že odvážný rover má před sebou ještě roky průzkumu.