Navzdory známkám opotřebení se neohrožená sonda chystá zahájit novou vzrušující kapitolu své mise, když vystoupá na horu na Marsu.
Před deseti lety spustil jetpack rover NASA Curiosity na rudou planetu a zahájil tak pátrání tohoto výzkumného vozítka velikosti SUV po důkazech, že před miliardami let byly na Marsu podmínky potřebné k životu mikroskopických živočichů.
Od té doby Curiosity ujel téměř 29 km a vystoupal o 625 m, když zkoumal kráter Gale a úpatí hory Mount Sharp v něm. Rover analyzoval 41 vzorků hornin a půdy a spoléhal se na sadu vědeckých přístrojů, aby zjistil, co prozrazují o skalním sourozenci Země. A to přimělo tým inženýrů vymyslet způsoby, jak minimalizovat opotřebení a udržet rover v chodu. Mise roveru Curiosity byla nedávno prodloužena o další tři roky, což mu umožňuje pokračovat v důležitých astrobiologických misích NASA.
Bylo to rušné desetiletí. Curiosity studoval oblohu Rudé planety a pořizoval snímky zářících mraků a plujících měsíců. Radiační senzor vozítka umožňuje vědcům měřit množství vysokoenergetického záření, kterému by byli budoucí astronauti na povrchu Marsu vystaveni, a pomáhá tak NASA zjistit, jak je udržet v bezpečí.
Nejdůležitější však je, že Curiosity zjistil, že v kráteru Gale byla po dobu nejméně desítek milionů let přítomna kapalná voda a chemické stavební kameny a živiny potřebné pro život. V kráteru se kdysi nacházelo jezero, jehož velikost v průběhu času klesala a klesala. Každá vyšší vrstva na hoře Mount Sharp slouží jako záznam novějšího období životního prostředí na Marsu.
Nyní neohrožený rover projíždí kaňonem, který označuje přechod do nové oblasti, o níž se předpokládá, že vznikla při vysychání vody, která po sobě zanechala slané minerály zvané sírany.
Jak udržet rover v provozu
Jaké je tajemství Curiosity, že si ve svých deseti letech udržuje „aktivní životní styl“? Samozřejmě tým stovek obětavých inženýrů, kteří pracují jak osobně v JPL, tak na dálku z domova. Katalogizují každou prasklinu v kolech, testují každý řádek počítačového kódu před jeho odesláním do vesmíru a vrtají do nekonečných vzorků hornin na dvoře JPL na Marsu, aby zajistili, že Curiosity bude moci bezpečně dělat totéž. Aby se minimalizovalo poškození kol, dávají inženýři pozor na zrádná místa a na pomoc vyvinuli také algoritmus kontroly trakce.
Podobný přístup zvolil tým i k řízení pomalu klesajícího výkonu roveru. Curiosity se spoléhá spíše na baterii s dlouhou životností poháněnou jadernými zdroji než na solární panely, aby se mohlo pohybovat dál. Jak se plutoniové granule v baterii rozpadají, vytvářejí teplo, které rover přeměňuje na energii. Kvůli postupnému rozpadu pelet rover nedokáže za den udělat tolik práce jako během prvního roku.
Díky pečlivému plánování a inženýrským zásahům má tým všechny předpoklady, že odvážný rover má před sebou ještě roky průzkumu.