MiG-29 v barvách, které Ukrajina nikdy nepoužívala. Kde se vlastně vzal?

Na první pohled vypadají jako běžné stíhačky MiG-29. Jenže když se na ně podíváte pozorněji, něco nesedí. Nejde o tvar, výzbroj nebo výkony – problém je v barvách. Maskování těchto strojů je úplně jiné, než na jaké jsme u ukrajinského letectva zvyklí. Co to znamená? A jak se stalo, že se na ukrajinském nebi objevily letouny, které technicky vlastně ani Ukrajině nepatří?

Příběh vede až do Baku. Tři MiGy-29, které dnes létají za Ukrajinu, původně patřily právě Ázerbájdžánu. Nešlo ale o žádný přímý dar – tyto stroje byly na Ukrajině kvůli opravám. A pak přišla invaze. Rusko spustilo válku a návrat letadel zpátky jednoduše přestal být možný.

Co s nimi? Nechat je stát někde v hangáru pod plachtou? Nebo je raději poslat do vzduchu, když jde o přežití? Odpověď se ukázala být jasná: ukrajinské letectvo je zařadilo do služby.

Ukrajina jako servisní základna

Možná vás překvapí, že Ukrajina není jen uživatelem MiGů-29, ale i jejich špičkovým opravárenským centrem. Díky dědictví ze sovětské éry má zkušenosti, kapacity i odborníky. Spousta zemí bývalého východního bloku si sem posílá své stroje na údržbu nebo modernizaci. Ázerbájdžán nebyl výjimkou.

Ty tři letouny měly projít opravou a vrátit se domů. Jenže když došlo k invazi, veškerá logistika se zhroutila. A protože válka nenechává čas na sentimenty, začaly létat pod ukrajinským velením. Jeden z nich dokonce stále nosí původní ázerbájdžánské maskování – a díky tomu celý příběh vyplaval na povrch.

🇦🇿✈️🇺🇦 Azerbaijani MiG-29 fighter jet on the balance of the Ukrainian Armed Forces during a combat mission.

❗️This is one of three aircraft that were under repair in Ukraine at the time of the start of the full-scale invasion. pic.twitter.com/tpekayEZUZ

— MAKS 25 🇺🇦👀 (@Maks_NAFO_FELLA) September 3, 2025

Co na to Baku?

Zajímavé je, že z Ázerbájdžánu zatím nezaznělo žádné oficiální slovo. Žádná žádost o vrácení, žádná stížnost. Ticho. Co to může znamenat? Možná prostě vyčkávají. Anebo je to nepsaný souhlas. Vztahy mezi Ukrajinou a Ázerbájdžánem jsou dlouhodobě přátelské, a přestože Baku vojenskou pomoc dosud oficiálně neposkytlo, toto by mohl být první tichý krok tím směrem.

Navíc – ruské rakety údajně zasáhly majetek ázerbájdžánských firem na Ukrajině. Taková událost by mohla změnit i dosud opatrný postoj Baku a přimět ho zaujmout jasnější postoj. A třeba i oficiálně „darovat“ tyto tři stroje.

Etika vs. realita

Otázka, jestli má Ukrajina právo tyto letouny používat, není jednoduchá. Z právního hlediska patří Ázerbájdžánu. Jenže z hlediska přežití? Každý funkční letoun může rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu operace. A na válce je nejhorší právě to, že ne vždy máte čas řešit, co je „správně“.

Z hlediska diplomacie se může situace vyřešit i zpětně. Po válce může Ukrajina stroje vrátit, zaplatit, nebo je přijmout jako oficiální dar – pokud se na tom obě strany dohodnou.

Tento příběh je krásnou ukázkou toho, jak válka funguje nejen na frontě, ale i v zákulisí. Nejde jen o tanky, drony a útoky. Jde i o mezistátní vztahy, tichá rozhodnutí a neviditelné dohody. Tři stíhačky s cizím maskováním nejsou jen zajímavostí – jsou důkazem, že v krizi často vítězí praktičnost nad protokolem. A možná i připomínkou, že i malý detail – jako neobvyklé zbarvení trupu – může vyprávět celý příběh.