Legendy o ztracených městech ukrytých pod mořskou hladinou nepřestávají lidi fascinovat. Ať už se jedná o město Atlantida, které bylo pravděpodobně inspirováno kataklyzmatickou erupcí na Santorini, nebo o bájnou Kitěž, která se údajně skrývá pod hladinou jezera Světloyar v Rusku, všichni rádi přemýšlíme, co se s těmito velkými metropolemi mohlo stát.
Zrovna nedávno si potápěči, kteří zkoumali mělké mořské dno u pobřeží řeckého ostrova Zakynthos, mysleli, že narazili na skutečnou verzi dávno ztraceného města, když se objevily velmi neobvyklé podmořské útvary, včetně podivných sloupů, chodníků a dokonce něčeho, co vypadalo jako nádvoří.
V časopise Marine and Petroleum Geology nyní tým environmentálních výzkumníků odhalil, že tyto zvláštní struktury ve skutečnosti vůbec nejsou archeologickými pozůstatky.
„Místo bylo objeveno šnorchlaři a nejprve se myslelo, že se jedná o starověký městský přístav, který se ztratil moři,“ uvedl Julian Andrews, profesor geochemie životního prostředí na University of East Anglia.
„Bylo tam něco, co na první pohled vypadalo jako kruhové základy sloupů, a dlážděné podlahy. Ale záhadně žádné další známky života – například keramika.“
Náhodně objevená lokalita poblíž zálivu Alikanas se nachází jen několik metrů pod vodou a upřímně řečeno, je snadné pochopit, proč by mohla být na první pohled interpretována jako pozůstatky města, které vytvořili dávní lidé.
Vyhladila snad nějaká nepředpovězená katastrofa nešťastné obyvatele dosud neobjevené a nezdokumentované civilizace? Utekli snad všichni lidé, kteří tam žili, před katastrofou a vzali si s sebou všechno cenné keramické zboží?
Naneštěstí pro archeology geochemické datovací techniky odhalily, že tyto podivné útvary na mořském dně pocházejí z počátku pliocénu, tedy z doby před asi 5 miliony let, tedy dávno předtím, než se po Zemi začal procházet rod Homo, do kterého patří člověk.
Poté, co je pečlivě prozkoumali archeologové, geologové a profesionální potápěči z Řecka i Velké Británie, bylo jasné, že diskovité a koblihovité sloupcovité útvary jsou typem mineralizačního prvku. Vznikaly únikem chemických látek, především metanu, vystupujících z vrstev bohatých na uhlovodíky, které se skrývaly pod polorozpadlým zlomem.
Zdálo se, že mikrobi, kteří se zde skrývali v sedimentech, využívali uhlík obsažený v metanu jako zdroj energie. Při oxidaci metanu tyto bakterie a archea neúmyslně měnily chemické složení sedimentu, v němž žily, a vytvářely tak přírodní cement. Pro geology je tento proces známý jako „konkrece“ a jeho výsledkem může být řada nových horninových útvarů.
„V tomto případě se jednalo o neobvyklý minerál zvaný dolomit, který se v mořské vodě tvoří jen zřídka, ale v sedimentech bohatých na mikroby se vyskytuje poměrně často,“ poznamenal Andrews. „Tyto konkrece byly následně exhumovány erozí, aby byly dnes vystaveny na mořském dně.“
Vědci zdůrazňují, že konkrece jsou v mělkých vodách poměrně vzácné, možná kvůli větší koncentraci metanových trysek a metanofilních mikrobů ve větších hloubkách. Ve skutečnosti je tento typ metanových průsaků analogický hlubokomořským hydrotermálním průduchům, které jsou samy o sobě domovem rozmanité škály extrémních mikrobů schopných prosperovat v jejich přehřátých, vysoce alkalických, na metan a vodík bohatých vodách; jediný zásadní rozdíl je zde v tom, že tento mělký metanový průsak je mnohem, mnohem chladnější.
Pokud jste geologicky založení, je to docela skvělý objev, nicméně pokud jste doufali, že budete mít v dohledné době příležitost trochu si zařádit na hrobkách u řeckého pobřeží, budete zklamáni.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
Scientific American - Další zdroje:
UEA - Studie a výzkumy:
Marine and Petroleum Geology
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.