Použití mini-MRLS vypadá jako jedno z know-how ruské války proti Ukrajině
Použití mini-MRLS, v podstatě „trakařů“ s odpalovacími zařízeními pro neřízené rakety, vypadá jako jedno z know-how plnohodnotné ruské války proti Ukrajině. Takové improvizované zbraně byly zaznamenány nejen v ukrajinských obranných silách, k podobným systémům se hlásí i ruští okupanti.
Ve skutečnosti se však neřízené raketomety používaly v různých válkách v posledních 40 letech. Na tomto pozadí by bylo zajímavé analyzovat, co motivovalo použití improvizovaných mini-MRLS, a mít materiál pro srovnání s naší dobou.
Existuje veřejně dostupná zpráva výzkumné skupiny ARES (Armament Research Services), která je cenným historickým zdrojem. Autoři zprávy si kladli následující otázky: kdo a jak používal bloky neřízených raketometů S-5 jako mini-MRLS a za jakých podmínek je používal.
Ač se to může zdát zvláštní, autoři ARES vycházeli z praxe sovětských vojsk během války v Afghánistánu (1979-1989) a prvním příkladem „trakaře“ je T-62 se třemi bloky UB-32.
V tomto případě se jedná o „trakaře“, které byly použity v Afghánistánu. Zmiňuje se také o praxi instalace jednotek UB-32 na obrněné transportéry nebo obrněné transportéry, nebo dokonce na chráněné „gantracky“.
Vysvětlení této praxe bylo následující. Přestože sovětské jednotky v Afghánistánu neměly důvod stěžovat si na nedostatek dělostřelecké a letecké podpory, vzhledem ke specifikům terénu nebylo vždy možné použít vhodné ničivé prostředky.
Tak vznikla historka o montáži UB-32 pod S-5 na různé platformy. Navíc nebyla nouze o bojové hlavice a rakety a otázka přesnosti zásahu jako by ustupovala do pozadí před potřebou vytvořit palebnou clonu.
Pokud mluvíme o „trakařích“ pro bloky neřízených raket, pak podle autorů ARES byli „průkopníky“ vojáci prokremelského režimu Nadžibulláha v Afghánistánu, kteří montovali UB-32 jednoduše na džípy. Motiv jejich použití byl podobný jako u jejich sovětských „kolegů“ – přebytek raketometů a hlavic a potřeba flexibilního nástroje k vytvoření „palebné přehrady“.
Mnohem exotičtěji vypadá popsaná praxe používání mini-MRLS s raketami C-5 během válek v bývalé Jugoslávii. Už jen proto, že existovaly i přenosné mini-MRLS s jedním odpalovacím zařízením pro S-5, a ne jen „trakaře“ pro mini-MRLS.
V tomto příběhu byla nuance v tom, že ani jedna ze stran války neměla kapacity na plnohodnotné využití letectva a byly problémy s municí, takže se zde používaly S-5, dokonce s přenosnými odpalovacími zařízeními ve formátu Grad-P.
Na tomto pozadí je zajímavé vysvětlení, proč například režim Bašára Asada v Sýrii nepoužíval „trakaře“ pro mini-MRLS v masovém měřítku, ačkoli tam vznikla jiná specifická praxe – mříže a „rošty“ syrského typu, které lze nyní často vidět na obrněných vozidlech ruské armády.
Autoři ARES vše vysvětlují následovně: režim Bašára Asada neměl problémy s použitím letadel k úderům na jednotky syrské opozice, takže „trakaře“ s jednotkami UB-32 pro S-5 nebo s odpalovacími zařízeními pro jiné typy neřízených leteckých střel nebyly vhodné.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
Defense Express - Další zdroje:
Wikipedia, ARES
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.