Prince of Wales: Bitevní loď, jejíž konec změnil válečné dějiny

Ještě v první polovině 20. století to byla bitevní loď, kdo určoval pravidla na moři. Tisíce tun oceli, obrovská děla, pancíř silnější než stěny bunkru. Když taková loď vplula do přístavu, bylo to jako když přijede tanková divize na slavnostní přehlídku. Symbol moci, techniky, prestiže.

V očích politiků i veřejnosti představovaly bitevní lodě nedotknutelné vládce oceánů — něco jako „brnění říší“. Jenže i ty největší legendy mají svůj konec. A ten pro bitevní lodě přišel 10. prosince 1941. Den, kdy se ukázalo, že i ten největší kus oceli může být proti útoku z oblohy úplně bezmocný. Den, kdy se moře naučilo bát ne lodí, ale letadel.

Od té chvíle to na moři začalo fungovat úplně jinak a pro těžké lodě s desítkami děl to byla špatná zpráva. Dalo by se říct, že od té chvíle už bitevní lodě sice dál pluly, ale jen proto, že si to nikdo zatím nechtěl přiznat. Skutečná éra ale skončila právě tehdy. Tiše a ve vlnách.

Královna britské flotily padla

HMS Prince of Wales měla být pýchou britského námořnictva. Moderní loď třídy King George V, připravená bránit britské zájmy v Asii. Spolu s křižníkem Repulse vyrazila zadržet japonský postup směrem k Malajsii. Jenže Japonci už v té době sázeli na něco jiného než těžká děla – na letadla. Jakmile se japonské torpédové bombardéry objevily na obzoru, bylo jasné, že to nebude obyčejná námořní přestřelka.

Žádné manévry, žádné dlouhé přetahování — šlo to ráz na ráz. Během pár desítek minut bylo po všem. Obě britské lodě šly ke dnu, jako by jejich slavná éra skončila jedním rychlým zábleskem. Ani děla, ani pancíř jim tentokrát nestačily. A co je nejzásadnější? Nešlo o souboj dělostřelectva ani lodí mezi sebou. Útok přišel výhradně ze vzduchu.

I když měly lodě protiletadlovou výzbroj a vzdušnou ochranu, nestačilo to. Zahynulo přes 800 mužů. A z kdysi neohrozitelné lodi se stal vrak. Tehdy to znamenalo jednoduchou, ale tvrdou pravdu: klasické bitevní lodě už na moderním bitevním poli nemají místo.

Bitevní lodě přežívaly ještě desítky let

Ještě dlouho po této osudové události bitevní lodě zůstávaly součástí různých válek. Objevily se třeba v Koreji, ve Vietnamu a naposledy i v Perském zálivu. Možná to zní překvapivě, ale navzdory tomu, že už byly technicky za zenitem, pořád měly své místo – aspoň na čas. Američané se nechtěli těchto mořských gigantů jen tak vzdát. A tak si nechali svoji slavnou třídu Iowa, hlavně USS Missouri. Mimochodem, právě na její palubě byla podepsaná kapitulace Japonska.

Tato loď pak prošla několika modernizacemi, dostala rakety a dokázala pořádně zasáhnout i na dálku. Sloužila jako taková plovoucí dělostřelecká základna — zkrátka starý základ, ale s novou výzbrojí. Ale i pro ni přišel konec – v roce 1992 byla vyřazena z aktivní služby. Byla to poslední bitva bitevních lodí. A dnes? Nikdo na světě už žádnou bitevní loď neprovozuje.

Vrak Prince of Wales láká zloděje

A co se stalo s Prince of Wales? Její vrak zůstal tam, kde se potopila – na dně moře u Malajsie. Dalo by se říct, že alespoň tam našla klid. Jenže i toto je bohužel iluze. Jak upozornil britský portál UK Defence Journal, vrak je opakovaně rabován. Nelegální skupiny z něj odřezávají části – včetně kotev – a prodávají je na černém trhu.

Tyto části obsahují kovy, které se hodí třeba pro výrobu citlivých měřicích přístrojů. A tak se z válečného hrobu stává obchodní artikl. Podobný osud postihl i Repulse, která leží nedaleko. Malajsie sice zahájila vyšetřování, ale výsledky zatím chybí. A vraky mezitím dál mizí. Doslova před očima.

Z mořských vládců terče

Potopení Prince of Wales bylo víc než jen ztrátou jedné lodi. Byl to okamžik, kdy svět pochopil, že válka už nebude taková jako dřív. Velké lodě s masivními děly už nestačí. Nadvládu převzaly letadlové lodě, ponorky, rakety a dnes třeba i drony nebo satelity.

Z bitevních lodí se staly muzejní kousky. USS Missouri si můžete prohlédnout v Pearl Harboru, Prince of Wales zůstane navždy na dně moře. Jeden příběh se uzavřel. A začal úplně nový.