První záběry „pomerančového“ Su-34: Rusko vzbudilo rozruch neobvyklým nátěrem

Na obloze nad Ruskem se nedávno objevil stroj, který si rozhodně nelze splést s žádným jiným. Není šedý, ani modrý. Je zářivě pomerančový – a to je u ruského vojenského letounu věc, která okamžitě zaujme. Fotografie zachycují taktický bombardér Su-34 při zkušebním letu. A od té chvíle se vede jediná debata: proč má tak neobvyklou barvu a kdo s ním vlastně bude létat?

Oficiálně se o tom nikdo nechce bavit. Moskva mlčí. Alžírsko mlčí také. Jenže právě na Alžírsko směřuje většina spekulací. Proč? Protože tamní média už dříve naznačila, že vláda zvažuje nákup čtrnácti kusů Su-34. A mluvilo se i o dalších typech – moderních Su-57 a Su-35. Pokud by se to potvrdilo, šlo by nejen o velkou obchodní zakázku, ale i o politický vzkaz, že partnerství mezi Moskvou a Alžírem funguje.

Technika, která budí respekt

Tak proč vlastně ten rozruch kvůli jednomu letadlu? Jde o to, že Su-34 není jen tak nějaký stroj. Poprvé se vznesl do vzduchu v roce 1990. Kvůli chaosu devadesátých let si však na ostré nasazení musel počkat až do roku 2014.

Je to pořádný kus techniky. Dva členové posádky, délka přes 23 metrů, rychlost až 1900 km/h. A hlavně – dokáže si s sebou vzít osm tun výzbroje. Dvanáct závěsníků znamená obrovskou flexibilitu: od neřízených raket a naváděných pum, až po protilodní střely. A když je potřeba, má v záloze i svůj 30mm kanón, který umí v boji překvapit.

Ve válce na Ukrajině ukázal, že není jen „papírově“ nebezpečný. Létá na náročné mise, útočí na strategické cíle a dokáže operovat i v prostředí, kde hrozí silná protivzdušná obrana. Není ale nezranitelný – podle projektu Oryx už Rusko přišlo o zhruba čtyřicet těchto strojů. Přesto výrobní linky dál běží. A možná právě proto se objevují nové kusy s neobvyklým nátěrem – třeba právě kvůli zahraničním zákazníkům.

Proč právě pomerančová?

Tady se dostáváme k jádru záhady. Pomerančový nátěr u ruského letounu? To není jen módní volba. V leteckém průmyslu se takové barvy často používají u exportních verzí. Usnadňují jejich identifikaci během testů a někdy odpovídají požadavkům zákazníka. V minulosti se podobně výrazné barvy objevily třeba u letadel pro Indii nebo Vietnam. Může to tedy znamenat jediné – tento stroj už má svého budoucího majitele.

Pokud by to byl skutečně Alžír, šlo by o první dodávku Su-34 mimo postsovětský prostor. A to by nebyla maličkost. V severní Africe panuje dlouhodobá rivalita mezi Alžírskem a Marokem. Moderní bombardér s ověřenou bojovou historií by mohl tamní poměr sil významně posunout.

Zůstane jen záhadou?

Takže – co vlastně sledujeme? Jen test s neobvyklým nátěrem? Nebo první veřejný signál, že se chystá obchod, který může změnit rovnováhu v celém regionu? Dokud nepřijde oficiální potvrzení, bude pomerančový Su-34 dál působit jako tichý háček, na který se chytají zvědavé pohledy. Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté – v leteckém světě si tento stroj už své místo ve výkladní skříni pozornosti našel.