Ve vesmíru není nouze o záhady, které je třeba vyřešit, ale zdá se, že fascinující nové poznatky z Japonska odpověděly alespoň na jednu přetrvávající otázku.
Vědci z Tokijské metropolitní univerzity možná objevili původ velkých bublin vyzařujících gama záření v okolí středu naší galaxie, uvádí server Phys. Vesmír je plný masivních nebeských objektů, které lidstvo dosud plně nepochopilo. Jedním z příkladů jsou „Fermiho bubliny“, které byly poprvé objeveny v roce 2010 pomocí Fermiho gama vesmírného dalekohledu.
Tyto gigantické bubliny jsou obrovské oblasti vyzařující gama záření, které se rozprostírají na obě strany od středu naší galaxie na vzdálenost zhruba 50 000 světelných let. Bubliny „trčí“ z roviny Galaxie jako balóny. Je těžké přesně popsat, jak mohutné tyto bubliny jsou, a až dosud jejich původ vědce mátl.
Nyní autoři studie vysvětlují, že bubliny pravděpodobně vznikají v důsledku rychlého vanutí vnějších větrů a „zpětného rázu“. Simulace provedené výzkumníky úspěšně reprodukovaly teplotní profil pozorovaný rentgenovým teleskopem. Podobné výstupy byly pozorovány i v jiných galaxiích, což naznačuje, že podobné větry mohly donedávna vanout i v naší galaxii.
Větry ve vesmíru se od těch pozemských velmi liší
Ačkoli se od jejich objevu diskutovalo o mnoha teoriích o jejich původu – včetně explozivní aktivity centrální supermasivní černé díry, větrů z černé díry a stálé aktivity při tvorbě hvězd – profesor Yutaka Fujita říká, že existují nové přesvědčivé teoretické důkazy, které ukazují, jak tyto bubliny mohou vznikat.
Co odlišuje tuto nejnovější práci od ostatních? Vědci vysvětlují, že nejmodernější pozorování rentgenového záření z družice Suzaku jim poskytlo příležitost porovnat měření s očekáváními v různých scénářích.
Simulace sestavené týmem profesora Fujity počítaly s rychlým výtokem větru z černé díry – dodávajícím potřebnou energii do plynu obklopujícího střed Mléčné dráhy. Po porovnání naměřených profilů autor studie uvádí „dobrou šanci“, že bubliny jsou vytvořeny rychlými výtokovými větry vanoucími rychlostí 1 000 km/s po dobu 10 milionů let.
Aby bylo jasno, nejedná se o větry, jaké můžeme zažít na planetě Zemi. Jedná se o proudy vysoce nabitých částic, které se pohybují vysokou rychlostí a šíří se vesmírem. Tyto galaktické větry se pohybují směrem ven a interagují s okolním „halo plynem“, což vede k „zpětnému rázu“, který vytváří charakteristický teplotní vrchol. Fermiho bubliny dokonce odpovídají objemu na vnitřní straně tohoto čela zpětného rázu.
Simulace mezitím také potvrdily, že okamžitá exploze v centru by nereprodukovala profily pozorované dalekohledem, což dodává další váhu scénáři zaměřenému na ustálené větry generované centrální černou dírou.
Zdroj: phys.org, redakce
Autor článku
Kliknutím na jméno zobrazíte další články od tohoto autora.