Radar pro měření gravitačních vln by mohl zkoumat hluboký vesmír a hledat malé hvězdné objekty
GRADAR – „radar“ gravitačních vln je potenciální technologie budoucnosti, která by mohla využívat odrazy gravitačních vln k mapování neviditelného vesmíru, tvrdí vědci.
Při hledání těchto signálů by vědci mohli být schopni najít temnou hmotu nebo slabé, exotické hvězdy a poznat jejich hluboké nitro. Astronomové běžně využívají gravitační vlny (putující vlnění v samotné struktuře prostoru a času, poprvé detekované v roce 2015) ke sledování kataklyzmatických událostí, které je obtížné studovat pouze pomocí světla, jako je například splynutí dvou černých děr.
Fyzikové však vědí i o zdánlivě zbytečné vlastnosti gravitačních vln – mohou měnit směr. Einsteinova teorie gravitace říká, že časoprostor se vlivem hmoty deformuje a každá vlna procházející těmito deformacemi změní směr. Výsledkem je, že když něco vysílá gravitační vlny, část signálu přichází přímo na Zemi, ale část může dorazit později (jako ozvěna) po delší cestě, která se ohýbá kolem hvězdy nebo čehokoli jiného těžkého.
Vědci se vždy domnívali, že tyto pozdější signály, nazývané „gravitační záblesky“, by měly být příliš slabé na to, aby je bylo možné detekovat. Fyzici Craig Copi a Glenn Starkman z Case Western Reserve University v Clevelandu v Ohiu se však rozhodli pro skok. Na základě Einsteinovy teorie vypočítali, jak silný bude signál, když se vlny rozptýlí v gravitačním poli uvnitř samotné hvězdy.
„Šokující je, že zřejmě dostanete mnohem větší výsledek, než byste očekávali,“ říká Copi. „Je to něco, co se stále snažíme pochopit, odkud se to bere. Dokonce i to, zda je to uvěřitelné, protože to vypadá příliš dobře na to, aby to byla pravda.“
Pokud mohou být gravitační záblesky tak silné, mohli by je astronomové případně využít ke sledování nitra hvězd. Vědci by dokonce mohli ve vesmíru hledat masivní tělesa, která by jinak nebylo možné odhalit, jako jsou koule temné hmoty nebo osamělé neutronové hvězdy na druhé straně pozorovatelného vesmíru.
„To by byl velmi zajímavý způsob výzkumu,“ říká Maya Fishbachová, astrofyzička z Northwestern University v Evanstonu ve státě Ill., která se na studii nepodílela.
Stále však existují důvody k opatrnosti. Fishbachová říká, že pokud tento jev obstojí při podrobnějším zkoumání, museli by mu vědci před jeho využitím lépe porozumět a to bude pravděpodobně obtížné.