Radikální obrat USAF: E-3 končí, E-7 padl a Hawkeye přebírá velení

Ještě nedávno měl být E-7 Wedgetail tou logickou volbou. Moderní, prověřený spojenci, s výkonným radarem a dostatkem místa pro posádku.

Plán byl jasný – nahradit stárnoucí E-3 Sentry a překlenout období, než budou plně nasazené družicové sledovací systémy. Jenže vývoj se zkomplikoval. A USAF teď překvapivě mění směr. Místo E-7 přichází menší letoun. Námořní E-2D Hawkeye.

Co se pokazilo?

Podle článku The War Zone z 11. června 2025 začal program E-7 narážet na jednu překážku za druhou. Zpoždění prvního testovacího letu. Navýšení celkového rozpočtu. A hlavně – rostoucí pochybnosti, zda bude tento stroj skutečně připraven k operačnímu nasazení včas.

Podle GAO ze stejného dne musel Boeing odložit letové zkoušky o devět měsíců kvůli náhlým změnám v bezpečnostní architektuře letounu. Úpravy se dotkly nejen software, ale i hardwarových komponent a testovacích protokolů. Výsledkem bylo 33% zvýšení rozpočtu programu. A to už byla červená vlajka.

Ještě předtím – jak uvedl Breaking Defense 13. února 2024 – se USAF s Boeingem nemohlo dohodnout na ceně. Teprve v srpnu 2024 oznámilo letectvo dosažení dohody. U.S. Air Force uvedlo 9. srpna 2024, že kontrakt v hodnotě 2,6 miliardy dolarů zajistí dva prototypy E-7A v rámci zrychleného vývoje. Ale ani to nezabránilo dalším problémům.

Zásadní komplikací byla i nejednotnost mezi prototypy a zamýšlenou sériovou verzí. Breaking Defense 16. dubna 2025 upozornil, že může dojít dokonce ke změně radaru – konkrétně se mluvilo o náhradě MESA radaru od Northrop Grummanu. A ten není jen tak obyčejný senzor. Jak firma uvádí, jde o zařízení, které dokáže současně sledovat vzdušné i námořní cíle s vysokou přesností.

Do hry vstupuje Hawkeye

A tak přichází změna. USAF sází na typ, který už má za sebou desítky tisíc letových hodin. The War Zone uvádí, že nový rozpočet počítá se založením jednotky pěti E-2D a investicí 1,4 miliardy dolarů na další stroje. Letoun, původně navržený pro letadlové lodě, je menší, ale schopný. Robustní. Flexibilní.

Co umí? Ne tak rychlý. Ne tak dalekonosný. Ale zvládne operovat z krátkých ranvejí a zvládá mise i z provizorních letišť. Přesně to, co nová strategie Agile Combat Employment (ACE) vyžaduje. Rychlé přesuny. Minimální závislost na infrastrukturách. Neustálý pohyb.

Radar AN/APY-9 má sice menší dosah než ten na E-7, ale v kombinaci s jinými systémy může plnit roli „mobilního manažera“ bojiště.

Kongres: výtky, obavy, ale i pochopení

Senátorka Lisa Murkowski, která dlouhodobě upozorňuje na slabou obranu aljašského vzdušného prostoru, byla mezi prvními, kdo reagoval. „Počítali jsme s E-7. Teď máme E-3, který už je sotva provozuschopný. A náhrada nikde.“ Její výtka zazněla během červnového slyšení v Senátu.

Zástupci Pentagonu reagovali stručně. Generál John Caine označil volbu E-2D za „nutné rozhodnutí“. Ministr obrany Pete Hegseth podle The War Zone připustil, že E-7 je sice schopný, ale příliš drahý, pozdě a v moderním bojišti nepřežitelný. A že bude lepší posílit to, co už existuje, než čekat na ideál.

A co nevýhody?

E-2D nemá všechno. Tankuje pomocí námořního systému „hose-and-drogue“. USAF používá systém „boom“. Nejsou kompatibilní. A to znamená potíže. Některé tankery budou muset mít speciální úpravy. Posádka E-2D je pětičlenná, což omezuje možnosti při složitějších misích.

Ani prostor pro budoucí modernizace není velký. Wedgetail měl rezervy pro nové senzory, datové linky, nebo řízení dronových rojů. U Hawkeye to bude komplikovanější. Ale i to má řešení. Jak naznačuje The War Zone, určité funkce mohou být přesunuty „na zem“ – do podpůrných týmů, které budou zpracovávat data v reálném čase.

Krok zpět? Možná. Ale promyšlený

Hawkeye není ideál. Ale může být právě tím, co USAF momentálně nejvíce potřebuje – dostupným, osvědčeným a flexibilním řešením. A co víc – společná platforma s námořnictvem může přinést další výhody. Nižší náklady. Rychlejší aktualizace. A lepší spolupráci v rámci celé armády.

E-7 byl ambiciózní. Možná až příliš. A jak ukazují všechny výše uvedené zdroje, když se ambice srazí s realitou, musí přijít pragmatismus. USAF ten krok udělalo. Teď zbývá jediné – aby se ukázalo, že to nebyla jen nouzová volba, ale cesta, která přinese i nečekané výhody.