Rafale s jadernou střelou ASMPA-R: Francie ukazuje, co může přijít

Francie vstoupila do nové fáze své jaderné strategie. Modernizovaná střela ASMPA-R je oficiálně ve výzbroji námořnictva a spolu s tím se ukazuje, že Paříž nechce nechat nic náhodě. Co tato zbraň umí? A proč teď? Odpovědi naznačují, že nejde jen o technologický pokrok – ale i o politický vzkaz.

Testovací mise s názvem Operace Diomede proběhla teprve nedávno. Letoun Rafale M, patřící k jaderné námořní jednotce FANU, odstartoval z letadlové lodi Charles de Gaulle a odpálil střelu ASMPA-R bez ostré hlavice. Podle ministryně obrany Catherine Vautrin šlo o simulaci skutečného jaderného náletu – tedy ne o symbolický let, ale o reálný trénink, kdy všechno probíhá tak, jako by šlo o ostrou akci.

Znamená to jediné: Francie neukazuje střelu jen na plakátech. Ukazuje, že je připravená ji použít, pokud by to bylo potřeba.

Co je ASMPA-R zač?

Na první pohled vypadá skoro stejně jako předchozí model ASMP-A. Stejné boční přívody vzduchu pro náporový pohon, podobná silueta. Jenže jakmile se podíváš blíž, změny najdeš hlavně vzadu. Nová verze má větší stabilizační plochy u ocasu a menší vpředu – přesně naopak než dřív. Proč? Oficiálně nikdo nic neříká, ale logika napovídá: nejspíš jde o lepší stabilitu při vysokých rychlostech.

A že ta rychlost není malá. Střela zvládne Mach 3 – tedy zhruba trojnásobek rychlosti zvuku. A když k tomu přidáme nový dolet 600 kilometrů (oproti původním pěti stovkám), máme tu zbraň, která se může odpálit daleko od cíle. Bezpečně mimo dosah většiny protivzdušných systémů.

Síla podle potřeby

Uvnitř najdeme hlavici TNA – stejný typ, jaký měl i předchozí model. Ale je docela dobře možné, že prošla modernizací. Nejzajímavější je na ní něco jiného: takzvaný „nastavitelný výbuch“. Velitel si prostě vybere, jak silná detonace to bude. Klidně jen 100 kilotun… nebo rovnou 300.

Pro představu – bomba svržená na Hirošimu měla asi 15 kilotun. Takže tady se bavíme o zbrani, která zvládne jak přesný taktický úder, tak i masivní strategickou likvidaci velkého cíle.

Evoluce střely

Tato jaderná střela není úplná novinka. Její historie začíná už v 80. letech s první verzí ASMP. V roce 2009 přišla modernizace s označením ASMP-A, a dnešní ASMPA-R je zatím poslední evolucí. Co zůstává stejné? Koncept střely středního doletu s vysokou rychlostí. Co se změnilo? Přesnost, dosah, odolnost a pravděpodobně i schopnost prorazit obranu protivníka.

ASMPA-R navíc tvoří jeden z pilířů tzv. francouzského jaderného dyádu – tedy dvousložkové struktury odstrašení. Druhou složku tvoří mezikontinentální rakety M51.3 na ponorkách třídy Triomphant.

Hypersonická budoucnost

Francie nespí na vavřínech. Už se pracuje na nové střele – ASN4G. Ta by měla být poháněna scramjetem a dosahovat hypersonických rychlostí (tedy více než Mach 5). Podle plánu by se do služby měla dostat kolem roku 2035.

Její výhodou má být nejen rychlost, ale i schopnost překonávat nové generace obranných systémů. ASMPA-R je tedy jen přechodovým článkem – ale hodně silným.

Otevřená jaderná hra

Je zajímavé sledovat, jak se mění přístup. Ještě před pár lety byly jaderné zbraně skoro nemluvitelným tématem. Dnes se o nich mluví naplno. Macron oznámil výstavbu nové jaderné základny, objevují se informace o možném přesunu jaderných Rafalů do Německa a v létě byla podepsána dohoda s Británií o koordinaci jaderného odstrašení. Francie tak nejen zbrojí, ale i strategicky komunikuje. Říká: „Máme to pod kontrolou. Jsme připraveni.“

Co tím Francie sleduje?

Na jedné straně je to samozřejmě o bezpečnosti – reakce na situaci ve světě, především ruskou agresi na Ukrajině a nejistotu ohledně USA v rámci NATO. Na druhé straně ale i o image. Francie tím ukazuje, že je plnohodnotnou jadernou mocností, která si udržuje vlastní, nezávislou kapacitu k odstrašení.

A vzkaz? Ten je jasný. Ať už směrem k Moskvě, nebo k partnerům v Evropě: Francie je připravena jednat. Technologicky, vojensky i politicky. Střela ASMPA-R je víc než jen nový kus techniky. Je to poselství. O tom, že jaderné zbraně nejsou minulost. A že budoucnost bezpečnosti v Evropě se nebude psát bez Francie.