Jedna rodina v Turecku má způsob chůze, který téměř nikdo jiný na světě přirozeně nedělá – někteří členové rodiny Ulas chodí po čtyřech, jak uvádí server The Sun.
Z devatenácti dětí, které se v rodině narodily, jich pět vykazuje tento neobvyklý pohyb, a to po celý život počínaje raným dětstvím. Proč to ale dělají? Odpověď na tuto otázku vedla k ostré debatě mezi vědci o etice, genetice a citlivosti pomoci lidem s celoživotním onemocněním.
Rodina Ulasových žije na venkově v jižním Turecku. S rodiči žije celkem 19 dětí, z nichž sedm je mentálně postižených a ostatní jsou bez postižení. Předmětem intenzivního výzkumu je pět dětí, u nichž se spolu s kognitivním postižením projevuje extrémní nerovnováha, která jim ztěžuje udržet se při chůzi ve vzpřímené poloze. V důsledku toho se všech těchto pět dětí pohybuje po rukou a nohou, protože si tento způsob pohybu osvojily po letech, kdy nikdy nestály vzpřímeně.
Když je pozoroval Üner Tan z Lékařské fakulty Çukurovy univerzity v turecké Adaně, dospěl k závěru, že způsob, jakým se někteří členové rodiny Ulasových pohybují, se velmi podobá tomu, jak by chodili dávní Homo sapiens, než je evoluce donutila stát se dvounohými, a kontroverzně prohlásil, že jsou výsledkem „zpětné evoluce“. Jejich stav byl přitom nazván Üner Tanův syndrom.
Dokument BBC se však snažil zaujmout biologičtější a sympatičtější přístup k této rodině. Britští vědci Nicholas Humphrey a John Skoyles, povzbuzení nepublikovaným článkem Ünera Tana, v němž vysvětloval svá pozorování a myšlenky, se spolu s filmovým štábem vydali za Tanem na návštěvu rodiny Ulasových, kde dokumentovali každý krok. Dokument ukazuje, že čtyři sestry (Safiye, Hacer, Senem a Emine) a jejich bratr Hüseyin žijí v podstatě typickým životem, čemuž napomáhá i jejich zvláštní chůze, a otec Resit vysvětluje, že nechce být přirovnáván k „opicím“ způsobem, který Tanovy originální myšlenky naznačují.
V rodinném domě jsou namontovány paralelní tyče, které pomáhají postiženým členům rodiny při fyzických cvičeních, a dokument nakonec ukazuje Hüseyina, jak chodí vzpřímeně po cestě. Zatímco oba vědci se připojili k Tanovi a byli svědky stejných pohledů, měli zcela jinou představu. Vědci, k nimž se připojil uznávaný profesor Roger Keynes, tvrdili, že chůze je důsledkem dvou vzácných stavů, které se vyskytují současně, jednoho biologického a druhého vývojového.
Jak všech 19 dětí z rodiny rostlo, místo aby se plazily jako většina dětí, používaly děti Ulasových k pohybu „medvědí plazení“. Když děti z této fáze vyrostly, začal se u některých z nich projevovat vrozený stav, který jim způsobuje potíže s rovnováhou, vrozená mozečková ataxie, což je recesivně dědičné onemocnění předávané v rodině. Výsledkem je, že děti vyrostly v dospělé osoby a zároveň zdokonalily tuto chůzi, což je podle anglických vědců zcela odlišné od jakýchkoli genů zapojených do evoluce – byli citováni, když diagnózu Tanové označili za „hluboce urážlivou pro tuto rodinu“.
Od té doby bylo objeveno značné množství recesivních mutací, které by mohly vést k tomuto syndromu, což vedlo k výzvám, aby byl překlasifikován na jiné, specifičtější stavy, které by přesněji popisovaly příznaky. To je ztíženo skutečností, že mnoho mutací leží na stejném genu zvaném VLDLR, ale vedou ke zcela odlišným fenotypům. Na onemocnění se také podílejí další čtyři geny, což neuvěřitelně ztěžuje stanovení základního mechanismu onemocnění.
Zdroj: thesun.co.uk, redakce
Autor článku
Kliknutím na jméno zobrazíte další články od tohoto autora.