Rusko se snaží najít recept na vesmírný úspěch v 21. století, ale plány země se rozpadají
Nová posádka dorazila minulý týden na Mezinárodní vesmírnou stanici. Jako obvykle proběhl malý uvítací ceremoniál, při kterém byly upřímné proslovy nově příchozích vysílány živě pro lidi, které zanechali na Zemi.
Ale tato poslední cesta byla jiná. Jak píše web The Atlantic, poprvé se na vesmírnou stanici vydal ruský kosmonaut v americké kapsli SpaceX vypuštěné na oběžnou dráhu z Floridy. Jízda byla výsledkem nové dohody o výměně sedadel mezi Spojenými státy a Ruskem. Před rokem 2020, kdy NASA začala využívat SpaceX k dopravě na ISS, se vesmírná agentura spoléhala výhradně na ruský systém pro přepravu kosmonautů Sojuz a platila miliony dolarů za jedno místo. Nyní budou američtí astronauti létat Sojuzem a ruští kosmonauti SpaceX, aniž by si obě země vyměňovaly peníze.
Ruský a americký vesmírný program jsou provázány od samého počátku a zůstávají provázány i nyní, kdy se vztahy mezi oběma zeměmi zhoršují kvůli probíhající válce na Ukrajině. Oběma nezbývá nic jiného než spolupracovat. ISS je sdíleným prostorem, přičemž USA a Rusko jsou jejími největšími partnery a Rusko je zodpovědné za udržování oběžné dráhy stanice.
Kromě ISS však ruské vesmírné portfolio není v současnosti nijak velkolepé. Ačkoli kosmonauti létají na oběžnou dráhu pravidelně, Rusko nemá rover na odvrácené straně Měsíce, jako má Čína, ani orbitální sondy kolem Marsu, jako má Indie a Spojené arabské emiráty. Nemá ani flotilu vesmírných teleskopů jako USA.
Sovětský svaz byl před desítkami let první, kdo vyslal člověka do vesmíru, a jeho první úspěchy jsou výrazným bodem národní hrdosti. Ruský vesmírný program se však na dlouhá léta zastavil, protože ho trápí nízký rozpočet. A to bylo ještě před útokem Vladimira Putina na Ukrajinu. Některé z vesmírných projektů, které země ještě měla v plánu, se rozpadají. Nyní se ruské vesmírné úsilí může ocitnout na vodě více než kdy jindy.
Všechny satelity kolem Země, ať už navigační nebo špionážní, mají svou historii ve Sputniku. Když Sovětský svaz před 65 lety vypustil na oběžnou dráhu první umělou družici, zahájil tím novou technologickou éru a udal tón vesmírným závodům. Během několika let začal Sovětský svaz vypouštět kosmické lodě k Měsíci, kde záměrně narazily do povrchu a poprvé velmi explozivně pokropily regolit hardwarem.
V roce 1961 se Jurij Gagarin stal prvním člověkem, který se vydal do vesmíru, a předběhl tak Američany o necelý měsíc. Na konci desetiletí však USA v závodě fakticky zvítězily. Když američtí astronauti odstartovali k Měsíci, Sovětský svaz se stále snažil přijít na to, jak zabránit explozi své rakety.
V následujících letech Sověti vyslali na Mars vůbec první přistávací modul, který vysílal asi 20 sekund, než se odmlčel, a vyslali řadu misí k Venuši. Postavili vlastní raketoplán, který letěl pouze jednou, a vesmírnou stanici, která fungovala 15 let, než byla zničena v moři.
Rozpad Sovětského svazu vedl k poklesu vlivu na světové scéně, ale Rusko zůstalo klíčovým hráčem ve vesmíru. Do roku 1998 pomáhala postsovětská kosmická agentura Roskosmos Spojeným státům sestavovat ISS kousek po kousku. Po dlouhá léta byla jediným státem, který byl schopen dopravovat lidi na ISS. Tyto vesmírné úspěchy se staly významnou součástí ruské národní identity.
V loňském roce Rusko provedlo raketový test, při němž vyhodilo do vzduchu nefunkční družici a vytvořilo trosky, které se nebezpečně přiblížily k ISS. Vesmírný program je také provozován s klesajícím rozpočtem. Rusko se snaží najít recept na vesmírný úspěch v 21. století.
Ruská invaze na Ukrajinu situaci jen zhoršila. Důsledky války ještě více zúžily kosmické portfolio země; sankce zahrnovaly opatření USA, která měla degradovat jejich letecký a kosmický průmysl, včetně kosmického programu. Rusko dlouho doufalo, že oživí své úsilí o výzkum Měsíce a nakonec na jeho povrch vysadí lidi, ale Evropská kosmická agentura, jeho partner v tomto úsilí, svou účast kvůli válce na Ukrajině odvolala. Evropa rovněž vyřadila Rusko ze snahy vyslat na Mars nové vozítko, které by pátralo po známkách dávného života.
Národní vesmírné organizace i soukromé vesmírné společnosti se více než desetkrát vzdaly ruských startovacích služeb a hledaly jiné poskytovatele. „Rusku hrozí, že na stále konkurenčnějším trhu komerčních kosmických startů zůstane úplně pozadu“, napsal nedávno Jeremy Grunert, právník letectva, který se specializuje na vojenské a kosmické právo.