Ruský hřbitov letadel: Murmanské jezero vydává trosky z války

Vypadá to jako scéna z dokumentárního filmu. Široká, opuštěná krajina severního Ruska. Ticho, jen sem tam rybář, který se vydal k jezeru. A pak najednou – kovový trup letadla trčící z hladiny. Ne, není to fikce. Toto se skutečně stalo v Murmanské oblasti, místě, které i dnes odkrývá pozůstatky druhé světové války.

Pod povrchem zdejších jezer a mezi borovicemi v lese se skrývají desítky vraků – tichých svědků doby, kdy se tady bojovalo o přežití. Většina lidí kolem projde a nic netuší. Ale občas někdo zahlédne něco víc. A příběh, který tím začne, může mít opravdu nečekané rozuzlení.

Nouzové přistání, které přepsalo historii

Jedním z těch nejsilnějších příběhů je ten o poručíkovi Ivanu Baranovském. Psal se 19. listopad 1944, když vzlétl se stíhačkou Bell P-39 Airacobra, americkým letadlem dodaným do SSSR díky programu Lend-Lease. Letoun měl sloužit v boji proti nacistům – jenže Baranovského cesta skončila dřív, než se očekávalo. Z neznámých důvodů musel přistát na zamrzlém jezeře Mart-Javr. Led se prolomil, stroj zmizel pod hladinou. Spolu s ním i pilot.

Dlouhé desítky let o tom nikdo nevěděl. Až v roce 2004 zahlédl jeden rybář něco neobvyklého – část trupu trčící z vody. Přivolaní potápěči pak objevili nejen samotný vrak, ale i tělo pilota a palubní dokumentaci.

Baranovskij byl nakonec pohřben se všemi vojenskými poctami. A letoun? Ten prošel pečlivou renovací a dnes ho najdete jako exponát v leteckém muzeu v americkém Buffalu. Příběh, který začal za polárním kruhem, skončil tisíce kilometrů daleko. Kruh se uzavřel.

Tichá pohřebiště v lesích a pod hladinou

Ale Airacobra není jediným strojem, který byl v Murmanské oblasti objeven. V roce 2021 se podařilo z hlubin vytáhnout další stroj – sovětský dvouplošník, který se zřítil v roce 1941. Na palubě zůstaly ostatky pilota, pravděpodobně poručíka Michaila Alexandrovitče Golunova. Vrak ležel pod vodou více než 80 let, přesto se zachoval až překvapivě dobře.

A podobných nálezů je víc. Mnohem víc. V tamních lesích i jezerech leží trosky německých strojů Messerschmitt Bf 109, amerických Curtissů P-40 Warhawk, sovětských MiGů-3 nebo bitevníků Iljušin Il-2. Některé čekají na objevení, jiné už byly zdokumentovány a dnes se stávají součástí expozic, výzkumů nebo pietních akcí.

Každý vrak přitom znamená víc než jen kov a šrouby. Je to otisk lidského příběhu – někdy tragického, jindy inspirativního. A hlavně: je to stopa, která nás vrací do doby, kdy nad tímto územím létala letadla nikoli z turistických důvodů, ale s jediným cílem – přežít a ubránit.

Každý vrak vypráví příběh

Možná vás napadne – proč zrovna teď znovu mluvit o starých vracích letadel? Vždyť jde o minulost, která už dávno měla zůstat uzavřená. Ale právě tyto příběhy připomínají, že minulost není nikdy úplně pryč.

Když se podíváme na osud letounu Airacobra nebo dvouplošníku z roku 1941, vidíme konkrétní lidi, konkrétní volby, konkrétní následky. Není to žádná abstraktní válka „někde tam v historii“. Je to pilot, který nevzlétl zpátky. Je to tělo nalezené po dekádách mlčení. Je to vrak, který přežil víc než generace lidí.

A taky jde o technologii. Letadla jako Bell P-39, Curtiss P-40 nebo Il-2 jsou milníky vývoje letectví. V době, kdy se do vzduchu dostávaly první stroje s přesnější navigací, těžší výzbrojí a rychlejší reakcí. A poznat jejich konstrukci, silné i slabé stránky – to má význam i dnes. Nejen pro historiky, ale i pro ty, kdo navrhují letadla budoucnosti.

Letadla, která přežila zapomnění

V konečném důsledku nám ale takové nálezy říkají něco zásadního. Že válka není jen datum nebo číslo. Je to příběh, který někdy čeká desítky let, než ho někdo znovu najde. A že paměť – ta skutečná, lidská – má smysl i v době, kdy se všechno zdá být příliš rychlé a zapomínání příliš snadné.

Možná i proto mají jezera a lesy na severu Ruska stále co říct. Nejsou to jen tichá místa na mapě. Jsou to kapitoly knihy, která se ještě úplně nedočetla.