Ruský S-300 na mušce: Ukrajinci dokazují účinnost svých balistických raket
Ukrajinci se již několik měsíců metodicky snaží zničit ruské protiletadlové systémy středního dosahu S-300 nebo S-400 Triumf. Nyní se obětí ukrajinského útoku stala baterie S-300 rozmístěná v okolí města Novošachtinsk ležícího nedaleko Rostova na Donu v Rusku.
Ukrajinci se mohou pochlubit vysokou účinností při likvidaci ruských protiletadlových baterií pomocí balistických raket MGM-140 ATACMS, a to buď ve verzi M39, nebo M39A1, tj. vybavených kazetovou hlavicí.
Ten se ideálně hodí pro plošné útoky a ruské systémy mají zásadní problém čelit americkým balistickým střelám vyvinutým v 90. letech. Teoreticky by Ukrajinci mohli použít i střely Storm Shadow / SCALP letící ve velmi malé výšce.
Použití jiných zbraní, jako jsou rakety GMLRS nebo bezpilotní letouny, se zdá nepravděpodobné, protože cíl byl vzdálen asi 170 km od frontové linie, takže po přidání ochranné vzdálenosti 20-30 km byl zapotřebí systém s minimálním dosahem 200 km.
Na druhou stranu drony jsou snadno sestřelitelné cíle a obvykle jsou baterie S-300 doprovázeny systémy jako Tor nebo Pancir-S1. Bohužel prostředky, které Ukrajinci použili, nejsou známy, ale v místě dopadu vypukl velký požár a došlo k sekundárním výbuchům raket v odpalovacích zařízeních.
Overnight, Ukrainian forces reportedly hit a Russian S-300 SAM battery outside of Novoshakhtinsk, Rostov Oblast.
— OSINTtechnical (@Osinttechnical) August 21, 2024
Russian channels reported a bright flash and explosions; the Ukrainian General Staff claims to have hit an S-300. pic.twitter.com/v3ImNoM6e3
Protiletadlové systémy středního dosahu – jediná ochrana proti balistickým střelám a klouzavým bombám
Systém S-300, vyvinutý ještě v sovětských dobách v 70. letech, je hlavním ruským systémem středního dosahu, který je v závislosti na použité verzi raket schopen bojovat s letadly na vzdálenost až 150 km a horní hranicí 25 km, nebo s balistickými raketami, v jejichž případě však dosah zachycení klesá na maximálně 40 km od odpalovacího zařízení.
Nevýhodou tohoto systému je nutnost (ve většině verzí) osvětlovat cíl paprskem radaru řízení střelby, dokud vystřelený projektil nezasáhne, což velmi ztěžuje obranu proti útokům z několika směrů současně.
Jedinou výjimkou jsou nejnovější střely 9M96E1 a 9M96E2 nebo střely určené pro S-400 Triumf, které mají vlastní aktivní radarovou hlavici, takže v závěrečné fázi zásahu mohou cíl zaměřovat samostatně, bez pomoci radaru.
Systém S-400 Triumf je naproti tomu přímou evolucí systému S-300, který může teoreticky bojovat proti cílům na vzdálenost až 400 km s raketami 40N6, ale kvůli zpětné kompatibilitě může být jeho výkon nižší, pokud je opatřen staršími raketami.
Jedná se o jediné ruské systémy, nepočítáme-li experimentální S-500 Prometheus, které jsou schopné bojovat proti balistickým střelám nebo letadlům nesoucím bomby JDAM-ER nebo podobné klouzavé bomby, které při shozu z velké výšky mohou doletět až na vzdálenost 70 km. Jsou nepostradatelné pro ničení i velmi pevných polních opevnění nebo bloků.
