Ruský systém definitivního vyhlazení: Zničí lidstvo i bez rozkazu

Je to jeden z nejzáhadnějších, ale také nejnebezpečnějších vojenských systémů na světě. Ještě v dobách Sovětského svazu se úřady rozhodly navrhnout a vybudovat zařízení, které by poskytlo konečnou odpověď na pokus o jaderný útok, jak uvádí server Military.

V případě, že by USA nebo jiná země zničily ruská odpalovací zařízení nebo by neměl kdo rakety odpálit, systém by reagoval sám a odpálil by jaderné rakety ukryté po celé zemi. To by znamenalo konflikt v celosvětovém měřítku a rozsáhlou destrukci a kontaminaci. Myšlenka systému se zrodila ještě za Brežněva, kdy bylo rozhodnuto vybudovat zařízení schopné provést plně automatický odvetný útok.

V prvních letech probíhaly práce poměrně pomalu, ale s nástupem Ronalda Reagana k moci v USA a jeho vyhlášením programu „Hvězdných válek“ se výrazně urychlily. Důvodem bylo to, že Rusko považovalo program za téměř otevřenou přípravu na jaderný útok na své území. Podle dostupných informací byla dokončena koncem roku 1984.

Po mnoho let přicházely z Ruska protichůdné zprávy. Někteří tvrdili, že systém byl dokončen a je v provozu, jiní zase, že se úřady nakonec rozhodly od projektu upustit. Později potvrdil existenci systému a jeho plnou připravenost k obraně ruského území generál Sergej Karakajev, velitel ruských strategických raketových sil. Neprozradil však žádné podrobnosti, které by umožnily posoudit rozsah schopností systému a jeho skutečnou užitečnost.

O podobě a účinnosti instalace se stále diskutuje. Mezi odborníky však převládá názor, že systém, který byl vyvinut ještě v sovětských dobách a dnes jej rozvíjí Rusko, může fungovat dvěma způsoby. První z nich je založen na zajištění nouzové komunikace v případě ozbrojeného konfliktu. V případě výbuchu jaderné rakety se uvolní silný elektromagnetický puls, který zničí rádiové a digitální komunikační systémy, jak je známe dnes. Poté mají být ze skrytých bunkrů v Rusku odpáleny speciální komunikační rakety. Díky nim mají Rusové znovu získat možnost komunikace mezi velením jednotlivých ozbrojených sil a Kremlem. To umožní dostat situaci pod kontrolu a rozhodnout o případném odvetném útoku a jeho rozsahu. Od raket se také očekává, že budou předávat příslušné pokyny všem vojenským jednotkám.

Američtí odborníci, v čele s Davidem Hoffmanem, který systém poprvé rozsáhle popsal, dokážou mnohem víc. Na základě údajů ze senzorů rozmístěných po celém Rusku, např. seismických senzorů, senzorů radiace, teplotních a tlakových senzorů, má být systém schopen rozhodnout o odvetném útoku bez lidské účasti a kontroly. Předpokladem je také potvrzení o chybějící komunikaci s velením. V případě zjištění jaderného útoku by byl schopen odpálit výše zmíněné komunikační rakety a vyslat s nimi automatický rozkaz k odpálení balistických raket všem dochovaným odpalovacím zařízením. I kdyby útok zničil část zařízení a zabil generály schopné vydávat příslušné rozkazy, Rusko se bude bránit. Proto se tento systém označuje jako „mrtvá ruka“ nebo „pomsta ze záhrobí“.

Z několika údajů, které přicházejí z Ruska, odborníci usuzují, že systém přesto zůstává po většinu času vypnutý. Pouze v případě, že úřady usoudí, že úroveň hrozby jaderného útoku se reálně zvyšuje, je třeba jej aktivovat. Největší kontroverze vyvolává otázka, zda bude systém fungovat zcela samostatně, ale zda bude k zahájení odvetného útoku potřeba potvrzení od lidí umístěných ve velitelských centrech ukrytých v bunkrech. Důsledky nesprávného nastavení samostatného systému by mohly být nedozírné.

Zdroj: military.com, redakce