Šáhidy mizí z oblohy: Mi‑24 se mění v postrach ruských dronů

Ještě nedávno by si asi málokdo pomyslel, že zrovna Mi-24 budou znovu ve vzduchu – a navíc v jedné z klíčových rolí celé války. Těžké, hlučné stroje ze 70. let, určené hlavně k podpoře tankových jednotek, se teď nad Ukrajinou mění v nečekané hrdiny – a navíc loví cíl, který tehdy ani neexistoval: drony.

Rusové totiž změnili taktiku. Už nelétají s bezpilotními prostředky těsně nad zemí. Šáhidy – včetně typů Geran-2 – teď často operují ve výškách okolo dvou až tří kilometrů. To je mimo dostřel pro klasické pick-upy s kulomety. A tak nezbylo nic jiného než do boje nasadit dražší techniku – stíhačky nebo protivzdušné systémy. Jenže těch má Ukrajina pořád zoufale málo. A jejich provoz není zrovna levný.

Z bitevního veterána lovcem dronů

A tady přichází na scénu starý dobrý Mi-24. Těžký vrtulník s pancéřovanou kabinou, schopný letět rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu. Ano, na první pohled vypadá jako relikt minulosti. Jenže právě díky své odolnosti a palebné síle se skvěle hodí na jeden konkrétní úkol: ničení pomalu letících dronů v noci.

Tak jak to vlastně funguje? Vrtulníky Mi-24 nebo novější Mi-35 si s sebou do vzduchu berou speciální výbavu. Jde o podvěsné kontejnery s dvouhlavňovými kanóny UPK-23-250. Tyto zbraně mají ráži 23 mm a dokážou zasáhnout cíl až na dva kilometry. A co je nejdůležitější – zvládnou to i ve tmě. Což se hodí, když lovíte drony, které přicházejí většinou právě v noci. Je to jednoduché – přiletí vrtulník, zpozoruje cíl, otevře palbu. A když máte šikovnou posádku? Dron je dole.

Ukrainian Mi-24V Hind helicopter gunship “Shahed Hunter” preparing for a nighttime mission.

Over 50 Russian drone shootdown markings can be seen under the pilots canopy window. pic.twitter.com/si0TLNayjI

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) August 29, 2025

Když k tomu přičteme ještě rychlost vrtulníku, schopnost operovat nízko a pohotově manévrovat nad terénem, začíná to dávat velmi dobrý smysl. Mi-24 se v tomto režimu mění z těžkého válečného stroje na rychlou, obratnou hlídku. A právě tato kombinace z něj dělá perfektní nástroj na noční lov Šáhidů – rychlý zásah, nízké náklady, žádné zbytečné drama.

A výsledky? Jeden z ukrajinských strojů má na svém trupu vyznačeno více než padesát zničených dronů. Padesát! To už není náhoda – to je systematická obrana. A taky důkaz, že staré stroje stále mají své místo, pokud se použijí chytře.

Slabá výzbroj? Stačí změnit úkol

Je zajímavé sledovat, jak Ukrajinci dovedou přetvořit slabinu ve výhodu. Mi-24 sice už nemají moderní protitankové střely a jejich raketové útoky by dnes byly víc sebevraždou než taktickým manévrem. Ale právě jako mobilní platforma pro obranu proti dronům – tam excelují.

Něco podobného platí i o přístupu ke zbraním obecně. Moderní válka je často asymetrická. Nevyhrává ten, kdo má dražší vybavení, ale ten, kdo umí improvizovat. A že v tom jsou Ukrajinci dobří, to už víme.

Samozřejmě, není všechno ideální. Na rychlejší cíle – jako jsou Šáhidy 238 s turbínovým pohonem – už Mi-24 nestačí. Tam je potřeba nasadit stíhačky nebo přesné systémy protivzdušné obrany. Ale i tak zůstává hlavní úloha těchto vrtulníků jasná: být rychlou, pohotovou a relativně levnou odpovědí na noční nálety dronů.

Symbol odolnosti i improvizace

Vzhledem k tomu, že drony jako Šáhid-136 Rusko používá ve velkém, je obrana proti nim klíčová. A pokud to zvládne vrtulník, který byl navržen ještě za Sovětského svazu? O to lépe.

Nakonec je tu i něco symbolického. Na trupu Mi-24 se vedle výkonných zbraní objevují siluety zničených dronů – jako moderní trofeje. Nejsou to proudové stíhačky, nejsou to laserem naváděné rakety. Jsou to staré dobré stroje, které dostaly nový smysl. A možná právě v tom je jejich největší síla.