Vědci varují, že je nemožné zabránit dětem v požití drobných plastových částic a ještě menších nanoplastů, které se nacházejí téměř všude. Vědci z Norské univerzity vědy a techniky našli mikroplasty i u novorozenců, uvádí server The Guardian.
Malé děti mohou mikroplasty pozřít z kojeneckých lahví, hraček, textilií a obalů na potraviny. Mohou se nacházet také v umělém mléce a dokonce i v mateřském mléce, ačkoli vědci na konkrétních důkazech stále pracují.
Když mikroplasty skončí v prachu v domácnosti, mohou je děti pozřít při hře a plazení po podlaze. Mikroplasty obsahují kromě plastů i další škodlivé chemické látky, například ftaláty a kovy přidávané kvůli barvě, stabilizaci nebo jako biocid. Pokud mikroplasty skončí venku, například jako částice z pneumatik automobilů, je toto plastové jádro často obaleno znečištěným ovzduším a výfukovými plyny automobilů.
Nikdo přesně neví, kolik mikroplastů dítě pozře
Předpisy pro plasty v různých výrobcích, jako jsou hračky a kojenecké lahve, a pro nakládání s plastovým odpadem se na celém světě liší. Pokud tedy vybíráte dárek pro roční dítě, tak i v nich se může mikroplast nacházet.
„Je docela možné, že děti jsou mikroplastům vystaveny více než dospělí, podobně jako jsou děti více vystaveny mnoha dalším toxickým chemikáliím v životním prostředí,“ říká Kam Sripada z NTNU v univerzitní zprávě.
„Nikdo přesně neví, kolik mikroplastů dítě pozře. Několik studií však nyní naznačuje, že dnešní děti vstřebávají mikroplasty do svého těla již ve věku plodu. To je znepokojující,“ pokračuje Sripada. „Děti nemají plně vyvinutý imunitní systém a nacházejí se ve velmi důležité fázi vývoje svého mozku. Proto jsou obzvláště zranitelné.“
„Nanoplasty a mikroplasty jsou tak miniaturní, že se mohou dostat hluboko do plic a mohou také proniknout do placenty. Zároveň s sebou na své cestě přenášejí nebezpečné chemické látky. Proto se domníváme, že nanoplasty a mikroplasty mohou představovat zdravotní riziko pro děti.“
Rodiče mohou snížit množství plastů, kterému jsou jejich děti vystaveny, tím, že budou dbát na to, aby jejich potraviny byly zabaleny do co nejmenšího množství plastů, budou uklízet dům, vybírat hygienické výrobky s menším množstvím plastů a při rekonstrukci domu budou vybírat stavební materiály, které neobsahují PVC ani jiné plasty.
Kdo je zodpovědný za znečištění plastem?
V rámci studie tým prozkoumal 37 článků o mikroplastech a nanoplastech v souvislosti s těhotenstvím a dětstvím. Tvrdí, že neexistuje dostatek existujících výzkumů o vystavení dětí škodlivým plastům ve škole, na novorozeneckých odděleních a prostřednictvím mateřského mléka, náhražek mateřského mléka a dalších výrobků pro péči o děti.
Podle vědců z NTNU se téměř žádná studie nepokusila zjistit, kolik plastů děti pozřou. Tento nedostatek existujících studií lze částečně vysvětlit omezeními stávající technologie pro výzkum velmi malých částic.
Víme však, že v době, kdy jsme v děloze matky, a po celé dětství jsme vystaveni zejména toxickým chemikáliím z životního prostředí, nanoplastům a mikroplastům. Podle týmu je třeba provést další výzkum, který se zaměří na míru vystavení těhotných žen různým plastovým látkám a na to, jak se plast může přenášet na plod. Tvrdí také, že pokud mají být děti vystaveny menšímu množství mikroplastů, musí jednat nejen jednotlivci.
„Odpovědnost nesou úřady a průmysl. Důrazně je vyzýváme, aby dodržovaly zásadu předběžné opatrnosti,“ dodává Sripada.
Studie uvádí, že federální i místní orgány mohou pomoci zajistit, aby se používání plastů ve společnosti udrželo na nízké úrovni. Tým doporučuje, aby průmyslová odvětví, která vyrábějí různé plastové výrobky určené dětem a ženám, byla obezřetnější a zajistila, aby jejich výrobky netrpěly únikem plastů.
Zdroj: norwegianscitechnews.com, theguardian.com, redakce