Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.
Posuzovat tanky z druhé světové války podle pravidel z doby, kdy už světem jezdily T-80 nebo Leopardy 2? Přesně to Sověti v 80. letech udělali.
Nešlo přitom jen o nostalgii nebo ideologii. Celé to mělo i praktickou stránku. V roce 1986 vyšel článek v časopise „Otázky obranné techniky“. Ten se snažil porovnat sovětské a německé tanky ze 40. let podle tehdejších armádních měřítek.
Autoři si přitom uvědomovali, že hodnotit stroje z doby, kdy neexistovaly moderní PTŘS nebo reaktivní pancíře, není úplně fér. Ale jako intelektuální experiment to dávalo smysl.
Hodnotily se tři věci: bojová účinnost (Кб), mobilita (Кп) a technická úroveň (Кт.у). Jako výchozí bod si autoři vzali T-34/76 z roku 1940. Vše ostatní srovnávali s tímto modelem. Ukázalo se, že od roku 1943 začaly německé tanky Sověty technologicky převyšovat. Hlavně ty těžší typy.

Grafy to říkaly jasně. Wehrmacht měl lepší výzbroj, ochranu i optiku. Zkrátka, v lecčem byl napřed. Autoři přiznali, že hodnocení tanků Pz III a Pz IV zjednodušili.
Mezi lety 1941 a 1943 vzniklo téměř deset verzí každého. To se špatně srovnává. Přesto se do toho pustili. A co je zajímavé — některé z těchto tanků byly v SSSR ještě v provozu. Třeba IS-3 se držel v zálohách až do konce 80. let. T-34-85 byl oficiálně vyřazen teprve v roce 1993. A v Bulharsku stály Pz IV jako statické střílny v opevněních.
Takže to celé nebyla jen teorie. Byla to i příprava. Sověti tím chtěli ukázat, že není nutné vyrábět složité supertankové konstrukce. Důležité je, aby šlo vyrábět rychle, levně a ve velkém. I to je jeden z odkazů druhé světové války — a Sověti ho rozhodně neignorovali.
Zdroje:
Srdíčkem podpoříte tvorbu podobného obsahu.
Dejte nám vědět, diskuze běží pod článkem.

